Meditační retreat aneb zmedituj se

O meditaci jsem tady na blog již něco psal. Tenhle článek bude ale jiný. Bude o intenzivní meditaci po 4 dny, které jsem se nedávno účastnil. Začalo to tak, že jsem dostal pozvánku na prodloužený víkend výcviku Mužská síla, který absolvuji. Tohle byl poslední víkend, takové vyvrcholení celého výcviku. Mělo se jednat o neobyčejný zážitek. Tak alespoň hlásala pozvánka, která mi přišla emailem. Informací bylo pomálu. Mělo se jednat o 4 dny meditace v ústraní v klidném prostředí, kde člověk nebude rušen. Meditovat se mělo různými způsoby. Když jsem si četl potencionální program, vůbec jsem netušil o čem je řeč. Po krátkém rozhodování, že se jedná o poslední modul, jsem se přihlásil. Hlavní myšlenka byla na to, že si odpočinu od běžného shonu života.

Když jsem ve středu večer dorazil na místo setkání a pozdravil se se všemi muži z kurzu, dali jsme si večeři a vyprávěli si, co se událo v našich životech od posledního shledání. Měl jsem radost, že všechny zase vidím, že se dozvím něco nového. Nemohl jsem se mýlit více. Po večeři jsme se sešli v podkroví v meditační místnosti všichni, bylo nás asi 70 chlapů. Instruktoři nám dávali pokyny, aby nás připravili na nadcházející 4 dny. Nebylo jich tolik. Ale byly o to zásadnější. Zhruba zněly takto: „Po následující 4 dny budete meditovat různým způsobem, ať už spolu nebo samostatně. Vypněte si mobilní telefony a nevytahujte je dříve než v den odjezdu, aby vás nerušili. Čas také není třeba sledovat, o ten se budou starat asistenti a bude zvukově signalizovat, kdy je další program. Ponoříte se do mlčenlivosti, To znamená, že spolu nebude mluvit.“ Domluvili jsme se, že počátkem půlnoci začneme zmíněná pravidla ctít. A tím začalo ponoření do meditačního víkendu.

Co nás čekalo

Ve čtvrtek začal program podle rozpisu. Byl zhruba následující.

  • Budíček v 6 ráno.
  • Rozcvička a dechové cvičení.
  • Dynamická meditace.
  • Snídaně – pomalé jezení s věnováním pozornosti každému soustu.
  • Skupinová meditace.
  • Meditační chůze o samotě.
  • Meditace v sedě o samotě
  • Oběd – vědomé jezení.

Po obědě jsme měli pauzu něco přes 2 hodiny. Většinou jsem ji využil k tomu, aby si odpočinul, a tak jsem zalezl na matraci a spal jsem. Odpolední program byl obdobný jako dopolední. Skládal se převážně z meditace. Večer byl potom speciální program, kdy jsme hledali kdo je uvnitř nás samotných. A takhle to šlo každý den. Nejdřív mě do očí netrklo, že program, který máme hojně vyvěšený po celé chalupě nebyl označen datem. Druhý den mi došlo proč. Byl téměř na 100% stejný jako den předchozí. Přišlo mi to jako v nějaké klášteře. Alespoň takhle jsem si tedy režim v klášteře představoval, že je každý den stejný a je v něm hodně meditace.

Meditace na druhou

Jak jsem psal dříve o meditaci, tak se jí věnuji každý den, ale jen několik minut, aktuálně 10. Tenhle víkend byl ale celý o meditaci. Dostali jsme lehký úvod, jak meditovat a pustili jsme se do hodinové meditace ve skupině. Snažil jsem se věnovat pozornost na svůj dech pomocí sledování vzduchu, jak vniká do těla přes špičku nosu. Ale nedařilo se mi udržet pozornost a myšlenky mě vždy odvedly někam jinam. Když jsem si to uvědomil, tak jsem se zase zaměřil na svůj dech. A takhle pořád dokola. Sedět hodinu v tureckém sedu není taky tak příjemné, jak jsem si myslel. Proto jsem musel několikrát měnit svoji polohu a protahovat si nohy a nebo záda.

V pátek večer jsme měli možnost sdílet svoje dosavadní zkušenosti ve skupině. Bylo to jemné narušení mlčenlivosti. Byl jsem velice rád, že slyším různé postřehy, které měli ostatní chlapi k témat. Z našeho sezení jsem si odnesl, že si mám najít jiný vhodnější způsob, jak se soustředit na svůj dech a tak jsem následující den provedl několik experimentů a nakonec mi nejvíce vyhovovalo, když jsem sledoval jemné změny tlaku v dutině břišní při nádechu a výdechu. Díky tomu, se mi v sobotu dařilo déle se udržet v bdělém stavu bez toho, abych skočil po první myšlence a nechal se unést do říše fantazie.

Podobně to bylo i s meditací o samotně, kdy jsme měli sedět v tichu 20 minut a soustředit se na svůj dech. Našel jsem si vhodnou polohu, ve které jsem byl schopen vydržet celý čas, ale musel jsem zkoušet, abych vybral tu nejvhodnější.

Meditace v pohybu

Meditace v chůzi byla pro mě a mou mysl, asi nejvíce zarážející. Vypadala asi následovně. Měli jsme za úkol jít ven nebo zůstat v chalupě a pohybovat se po vyhrazenou dobu tak, abychom vnímali svoje tělo a hlavně chůzi jako takovou. Znamenalo to zařadit výrazně menší rychlost chůze než na jakou je člověk zvyklý. Pro mysl to bylo nepochopitelné, že by teď mělo tělo urazit vzdálenost 10 metrů za dobu 20 minut. Pomalu jsem našlapoval a pomalu jsem zvedal nohu ze země. Vlastně každý můj pohyb byl velice pomalý. Z dáli se to mohlo jevit dokonce, jako by se člověk vůbec nehýbal, tak to byl pomalý pohyb. Nikdy jsem takhle extrémní chůzi ještě nezkoušel. Dával jsem si záležet na každém kroku a kupodivu, jak jsem byl soustředěný, tak má mysl neměla moc prostoru procpat svoje splašené myšlenky do mé pozornosti.

Další meditační techniky

Pomalé a vědomé jezení byl další přístup, jak způsobit, že utišíme naši mysl a budeme se věnovat běžné činnosti, ale s daleko vědomější přístupem, než kdy dříve. Jezení je pro každého velice přirozenou záležitostí a v běžném životě mu nemusí věnovat velkou pozornost. Zvládne to dokonce na autopilota. Ale tahle zkušenost byla něčím jiným. Měl jsem díky tomu opravdu možnost si každé jídlo vychutnat. Ucítit všechny vůně, které se z pokrmu linou. Všimnout si konzistence a tvaru jídla. A prožít si opravdu chuť každého sousta na jazyku. Musím říci, že mi jídlo opravdu velice chutnalo. Je to zvláštní, jak něco tak obyčejné může být vlastně velice neobyčejné, když to dostane naši plnou pozornost.

Nejdříve jsem si myslel, že mi bude ticho po celou dobu vadit, protože jsem se těšil na chlapy a jak si s nimi popovídám. Ale nakonec to bylo jinak. Pořád jsem se těšil, až si popovídáme, ale to ticho mi přišlo nakonec velice uklidňující a díky němu nebyl program nikým rušen. Při odjezdu se mi vlastně vůbec nechtělo mluvit. Při posledním obědě v neděli jsme již mohli mlčenlivost porušit. Byl to opravdu značný rozdíl oproti předchozím jídlům, kdy jsem slyšel jen lžíce o talíře jemně cinkat. Teď se každý snažil mluvit přes každého a díky tomu byl v jídelně nepříjemný hluk. Najednou mi ticho chybělo.

Celý prodloužený víkend považuji za úspěšný. Narušil jsem své neustálé myšlení a mírně se mi podařilo zklidnit během meditace. Rozhodně jsem teprve vykročil na cestu a mám ještě mnoho meditací před sebou. Ale těším se na to. Zažil jsem, co mě ani nikdy nenapadlo, že zažiji. Nebylo to osvícení, ale uvědomění, že naše mysl má tendenci neustále před nás předkládat různé myšlenky, ať už z minulosti, nebo z budoucnosti a nebo jakékoliv jiné fantazie. A rozhodně se sama nechce uklidnit. Uvědomění toho, že si můžu sám určit jestli se nechám neustále bombardovat myšlenkymi nebo budu jen tady a teď, je osvobozující.

Poděkování za úvodní fotografii: Colton Duke via unsplash cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.