Jsou všudypřítomné a my máme tendenci se jim vyhýbat, ale jen díky tomu, že s nimi pracujeme a neignorujeme je, můžeme růst. Povím vám krátký příběh. Jenda měl, jak se říká, na růžích ustláno. Jeho rodiče se o něj starali od prvního dne. Všeho mu hojně dopřávali, protože chtěli být dobří rodičové. Postupně mu připravovali jeho cestu životem a rozhodovali za něj, kde se dalo. Jenda měl snadný život. Všechno měl připravené. Nikdy se nemusel snažit. Rodiče za něj vždy všechno vyřešili. Zdálo by se, že Jenda má nejlepší možný život. Jenže to tak jednoduché nebylo
Jenda byl často nespokojený s tím, co mu rodiče před nos připravili. Zdálo se mu, že toho pro něj dělají málo. Ostatní se přece mají tak dobře a jemu ke štěstí chybí ještě tohle a tamto. A rodiče najednou neměli sílu a prostředky uspokojovat všechny potřeby jejich syna. A tak se stalo, co se jednou nevyhnutelně muselo stát. Vypustili syna z rodného hnízda, aby se o sebe postaral sám a mohl si tak naplnit všechny své potřeby. Však taky bylo načase. Jendovi bylo právě 40 let. Měl se co ohánět, když zjistil, jaký ten svět vlastně je, a že nic není zadarmo. Že je taky potřeba přiložit ruku k dílu. Zjistil, že když něco chce, tak pro to musí něco udělat a dost často se stává, že to nejde samo. Po cestě se objevují různé nepříjemné překážky, které dosažení cíle všemožně ztěžují.
Překážky před námi
A tyto překážky, které máme před sebou nejsou zákeřné. Jejich smyslem není nám znepříjemňovat život. Jejich hlavní náplní je zjistit, jestli opravdu stojíme o to, co děláme. A to můžeme dokázat jedině tak, že se za svým cílem vydáme i přes tyto překážky a nenecháme se jimi odradit. A na nás samotných je právě to zhodnocení, zda kráčíme po správné cestě. Protože ať se vydáme jakoukoliv cestou, tak se před námi nějaké překážky objeví.
Dává tedy smysl kráčet po správné cestě, která vede k našemu cíli, než jit po cestě jiné, třeba někoho jiného a zdolávat překážky, které nás od našeho pravého cíle vzdalují. Ano, každé překonání překážky nás posiluje. Dává nám sílu překonat další překážky a zvyšuje naše sebevědomí, protože jsme schopní něco dokázat. Na druhou stranu máme na světě vyměřený čas a není třeba jím plýtvat.
Nevyhýbejte se překážkám
Když se vrátím k Jendovi z našeho příběhu, tak by pro něj rodiče udělali nejlépe, kdyby mu celý jeho život neusnadňovali. Kdyby mi dali tu šanci se životu podívat do očí a naplno ho žít, už od útlého věku. Mohl se naučit překonávat překážky dříve. Dokonce by mohl pochopit, že je to běžná součást života. A když by toto pochopil, tak by věděl, že ho překážky mohou jen posílit a není třeba se jim vyhýbat. Dokonce by je mohl vyhledávat, aby se posouval na cestě za svým záměrem.
Proto rodiče dopřejte svým dětem žít život se vším, co nabízí. Nemusíte za ně řešit všechny problémy. Nechte i je ať přijdou s řešením. Nechte je, ať se snaží a o něco usilují. Nevoďte je všude za ručičku. Ale buďte jim oporou, kterou potřebují.
Jak s tím začít
A vy všichni, kteří začínáte svou cestu do dospělosti, nezalekněte se překážek do kterých na své cestě narazíte. Vítejte je s otevřenou náručí. Díky nim se tolik nového můžete naučit, o světě kolem vás, ale i o vás samotných. Vím, není to lehké a nebude to přes noc. Ale dejte tomu šanci a pracujte na svém zvládání překážek. Až jednu takovou překonáte, tak přijdete na to, že to zase až tak složité nebylo. Chtělo to vlastně zabrat a nezaleknout se. Pokud se budete potýkat s překážkami, tak vězte, že si můžete klidně odpočinout a nabrat síly. Není potřeba vyřešit všechno hned, ale neodchylujte se od svého záměru.
Pro mě většinou funguje, že když se mi do něčeho nechce, nebo z toho mám dokonce trochu strach, tak je to ta správná cesta, po které se mám vydat, protože na konci na mě čeká odměna. A může to být klidně jen v podobě, že jsem překonal překážku, ale pro mě je velice cenná. Protože jsem sám sobě dokázal, že to zvládnu.
Poděkování za úvodní fotografii: Yann Allegre via unsplash cc