30 zjištění za 30 let – část 1

Už je tomu 30 let co brázdím světem a měl jsem možnost nabrat něco z životních zkušeností. Rád bych si pro sebe a pro vás zrekapitulovat, co vše se událo a ovlivnilo mě. Co jsem zjistil, kde jsem si vylámal zuby, a jak jsem se z toho poučil.

Pojďme na to.

1. Když upadnu, je potřeba, abych se zase zvedl.

Tohle zjištění bylo a stále je celkem zásadní. Život, jako takový, staví do cesty různé obtíže, se kterými je potřeba se nějak vypořádat. Někdy to může znamenat, že mě srazí na kolena nebo níže. Setrvání v tomto stavu po dlouho dobu nic nepřináší. Samozřejmě můžu využít čas, kdy jsem na kolenou k tomu, abych přišel na to, jak jsem se sem vůbec dostal, aby mé další kroky nevedly stejnou cestou. Když se zvednu, můžu pokračovat dál, ale s přihlédnutím k tomu, co mě dostalo na kolena. Když jsem byl dole dlouho, jen jsem se litoval a bylo mi na nic. V okamžiku, kdy jsem se zvedl ze země, jsem udělal dohodu sám se sebou, že nebudu dále na zemi a budu pracovat na tom, abych se z ní příště  zase dostal.

2. Stále mám dětskou radost.

A po pravdě si to ani bez ní nedokážu představit. Kdy jste se naposledy z něčeho opravdu radovali? Život dospělého jedince už není tak bezstarostný, jako býval život, když jsme ještě byli děti. A právě o to více je potřeba zachovat si dětskou radost a umět se radovat. Mám v tomhle velkou výhodu, když můžu pozorovat své dcery. Ony mají opravdu radost téměř ze všeho. Je to velice nakažlivé. Dnes jsem si udělal radost pohledem z okna po ránu na nádhernou oblohu plnou mraků. Bylo to úchvatné. Dětská radost pro mě znamená radovat se z maličkostí, a tak si zpříjemnit den. Není třeba se přece 24 hodin mračit.

3. Zkušenosti se z knížek vyčíst nedají.

Pro někoho asi zřejmé, pro někoho možná méně. Už od útlého věku jsem propadl lásce ke knihám a stále se jí držím. Čerpal jsme všemožné znalosti a zkušenosti právě z knížek a bláhově jsem si myslel, že rozumím všemu, o čem jsem četl. Ale ejhle, naštěstí jsem se potkal s realitou a ta mi dala možnost si všechny poznatky ověřit v praxi.

4. Je potřeba si vybírat.

Možností je všude přehršel. A kdybych se chtěl všemu věnovat, nestačilo by mi ani 1000 životů. Proto si musím pečlivě vybírat, čemu budu věnovat svůj čas. Nakonec máme všichni stejných 24 hodin za den. Zájmů mám hodně, ale není na všechny čas. Proto se snažím vždy zaměřit se na to důležité, co mi dává smysl. Momentálně je to má rodina, psaní a cvičení. To jsou hlavní priority. Seznam se může během času měnit podle aktuálních potřeb, ale nechci, aby příliš nabobtnal a já tříštil svou pozornost a nic nedělal dobře. Takže si vybírám čemu budu věnovat svůj čas.

5. Má smysl zaměřovat svou energii na to, co můžu ovlivnit.

Naopak to nedává smysl. Jinak energie přijede vniveč. Ze všech stran ke mě proudí přehršel informací o tom, jaký je svět, a co všechno se v něm děje. Můžu být nespokojený a chtít všechno změnit, ale riskuji, že mi brzy dojde síla a dosáhnu akorát toho, že se vyčerpám. Nejlepší recept, který jsem našel, je ten, že když chci něco změnit, tak musím nejdříve začít u sebe. A to je formule, která mi pořád funguje, dávám energii do sebe a ostatní vidí změnu a tím můžu změnit i je, ale ne na sílu, pouze svým příkladem. Nebo pomoci tam, kde je mě opravdu potřeba.

6. Dobré stravování je základ zdravého těla.

Pro mě důležité zjištění, hlavně v poslední době. Když jsem byl mladý, tak jsme se stravoval všelijak a mému tělu to nevadilo, nebo jsem to alespoň nepozoroval. Jenže čím více člověk stárne, tak mu tělo začíná ukazovat navenek, jak se k němu celou tu dlouho dobu choval. V poslední době se zaměřuji více na stravu a je to jenom dobře. Nedávno jsem vysadil přidaný cukr. A budu nadále doplňovat další postupy, jak ozdravit svoje tělo, abych ho mohl používat minimálně do 120 let. Jsem teď ve čtvrtině svého života a nerad bych zanedbal takovou základní věc, jako je péče o tělo skrz stravu. Tělo je něco, co jsem dostal na začátku, a bude tu se mnou až do smrti a je jen na mě, v jakém stavu bude. Nikdo jiný se o něj nepostará.

7. Bez cvičení to nepůjde.

Úzce souvisí s bodem ohledně dobrého stravování. Cvičení je pro mě životní styl. Není to pro mě pouze o tom vypadat dobře, ale hlavně se dobře cítit, být zdravý a silný. Cvičím od útlého věku a střídal jsem období aktivního cvičení s dlouhým obdobím zahálení. Moje tělo sláblo a já jsem neustále začínal od začátku. Bylo to velice těžké. Cvičil jsem také z různých důvodů. Asi nejhlavnější byl, abych vypadal dobře a měl velké svaly. Jak bláhový jsem byl. Sylvester Stallone na mě měl obrovský vliv přes pubertu až do rané dospělosti. Prošel jsem si ale proměnnou. Teď už mě nezajímá tolik velikost svalů, ale síla jako taková. Trénuji na maximální sílu. Tato dovednost se dá velice dobře uplatnit v praxi. Ať už zvedáním těžkých věcí, jako je třeba nákupní taška nebo stěhování nábytku. A hlavně cvičení mě baví.

8. Je třeba dovolit si dělat chyby, abych se mohl poučit.

Míval jsem pocit, že všechno musím dělat hned dokonale. Nemůžu si dovolit chyby. Jenže když se pak chyby objevily, nesl jsem to těžce a většinou jsem činnost ukončil hned na začátku. Takhle jsem postupoval, až jsem nedělal nic, protože by nic nebylo dokonalé. A tím jsem se obíral o největší zkušenosti. Zkusil jsem tedy změnu tím způsobem, že budu přistupovat k chybě jako k dobré věci. Na začátku to bylo těžké, člověk je opravdu ze školy a dalších institucí vyškolen, že chyba je zlo. Ale postupně jsem přicházel na chuť objevování řešení, která se skrývají až za chybou. Naučil jsem se chybu brát jako možnost pro zlepšení. Také mám tendenci práci dokončovat a neutíkat od ní v půli. Chyby jsou dobré, ještě lepší je se z nich poučit.

9.  Vztahům věnovat obzvlášť pozornost.

Platí to pro všechny vztahy, které chci, aby mi vydržely a vzkvétaly. Jako introvertovi mi stačí úzká skupina lidí kolem mě. A někdy jsem opravdu rád sám a dočerpávám energii. Takže pro mě je toto zjištění klíčové. Kolikrát se mi stalo, že jsem byl nadšený z nového vztahu, ale po čase to z mé strany ochladlo, spíše jsem se držel stranou. A vztah jako takový postupně vymizel. Lidé kolem mě jsou vždy zdrojem inspirace. Jak se potýkají se svými problémy, a jak je bravurně zvládají. Chci jim být oporou. Někdo, na koho se můžou spolehnout, že můj názor bude pevný jako skála a budu stát při nich a říkat jim i nepříjemnou pravdu. Má největší priorita, co se vztahů týče je má žena Lucka a moje krásné dcery Julinka a Johanka. Těm chci věnovat největší pozornost a nezanedbávat je. Dále jsou tu moji přátelé, se kterými chci navázat vztah na bázi pravidelnějšího setkávání. Na tomhle bodě mám ještě dostatek práce do budoucna.

10. Vystupovat často z komfortní zóny.

Ať už se jedná o možnost vstát z gauče u televize a jít si zacvičit, nebo si místo prefabrikovaného pokrmu uvařit opravdové jídlo (maso, zelenina, ovoce). Jedná se o lehký nástřel aktivit, které mohou vyvolávat nepříjemný pocit, protože se jedná o něco, co není obvyklé, co překračuje naše hranice. V dětství je zcela obvyklé, že dítě překračuje svoje hranice, protože žádné nemá, tak může dělat cokoliv. Taky jsem to takhle měl. Postupně ale přijdou takzvaní kurátoři hranic, a začnu hranice tvořit a postupně upravovat podle jejich libosti. Z velké části jsou to rodiče, ale také učitelé a další bytosti mající pocit, že vědí, co je pro člověka nejlepší. Většinou se hranice smrsknou na blízkou oblast. Hranice jsou pro nás příjemné, protože je to oblast, kterou dobře známe a víme, jak se máme chovat. Problém je, že nevíme, co je za hranicí, a jaká jsou tam pravidla. Jenže tato hranice je smyšlená. Ve skutečnosti neexistuje žádná hranice toho, co by měl nebo mohl člověk dělat. Všechno je to pouze nastavení uvnitř hlavy. A tím, že budu často vystupovat z komfortní zóny, tak začnu postupně smyšlenou hranici posouvat a bude mi příjemněji zase o kousek dál. S každým vystoupením, se moje komfortní zóna rozšiřuje. Cvičil jsem nahodile až do doby, než jsem se zavázal, že budu cvičit pravidelně. Na začátku jsem se cítil nepříjemně, ale postupně se hranice posunula a je to pro mě normální cvičit pravidelně. A další aktivity následovaly a následovat budou. Měl jsem obavy sdělit svůj názor, tak jsem začal publikovat veřejně. Postupně se z nepříjemného pocitu před stiskem tlačítka Publikovat stal pocit příjemný. Mám radost, když můžu své názory sdílet s ostatními.

Toto je první část trilogie 30 zjištění za 30 let. Další díly budou postupně následovat.

 

Poděkování za úvodní fotografii: zolakoma via Flickr cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.