30 zjištění za 30 let – část 3

Předkládám před vás poslední díl trilogie mých zjištění za posledních 30 let života.

21. Jednat tak, jak chci, aby se mnou jednali ostatní.

Toto poučení má u mě kořeny v raném dětství. Mamka mi ho několikrát opakovala. Jednání tohoto typu znamená, že okolí je moje zrcadlo. Jakoukoliv aktivitu provádím, tak ji provádí i mé okolí. Už to je dostatečný důvod chovat se tak, jak chci, aby se ke mě chovali ostatní. Když jsem byl na okolí protivný a naštvaný, tak se mi toto chování vracelo stejnou měrou. Jakmile se mé chování vůči okolí zlepšilo, okolí začalo na tuto změnu reagovat. Teď chci být upřímný a přímý, protože okecávání bylo dost. Sám nemám rád, když se někdo nemůže dostat k jádru věci a tančí jenom na okraji. Není vůbec poznat, co chce. Proto volím druhý způsob. Přímo sdělit, o co se jedná.

22. Být autentický.

Znamená to pro mě držet se své pravdy a neměnit ji podle toho, s kým se potkám. Autentičnost je přesně v pravém opaku ke krátkodobému zalíbení se. Nemám sám rád, když se s někým bavím, on mi na všechno přikývl, a potom potkám kamaráda, který se s touto osobou také bavil, a dozvím se, že mu říkal úplný opak než mě jen proto, aby se zase zalíbil jemu. Tak kdo je potom tenhle člověk, když každým směrem vysílá různé signály. Jsou jeho záměry čisté? Autentičnost má pro mě velkou důležitost. Je to nástroj, jak sdělit lidem, co ode mě můžou očekávat. Že jim nebodnu za rohem kudlu do zad, ale že k nim budu upřímný.

23. Chvátat nemá smysl.

Vždycky někdo pojede pomalu. A stresovat se kvůli tomu nemá vůbec žádný význam. Jen bych si způsoboval vředy a jiné zdravotní potíže. Nejlepší pro mě je se uklidnit, prodýchat a pokračovat v cestě.

24. Dodržovat zásady a sem tam je porušit.

Být zásadový je pro mě důležité. Zásadovost má souvislost s autenticitou. Nejednám zkratovitě, ale v čase stejně. Držím se svých zásad. Třeba že budu pravidelně cvičit, nebo že se budu zdravě stravovat. Ale mám možnost svou zásadu porušit. Ze zjevného důvodu nemohu cvičit, tak cvičit opravdu nebudu. Třeba když má zlomenou ruku. Beru to jako součást života a nehroutím se z toho.

25. Nebrat všechno smrtelně vážně.

Život je vážná věc, ale je třeba brát ho s nadhledem. S humorem jde daleko více věcí dosáhnout v relativní pohodě. Nikdy mi nepomohlo, když jsem byl zachmuřený, většinou se mi ani nechtělo nic dělat. A pokaždé jsem byl rád za někoho, kdo mě dokázal rozveselit a vykouzlit mi úsměv na rtech. Samozřejmě že nepotřebujete osobu blízkou, abyste se smáli. Dokonale si vystačíte sami. Vzpomeňte si na okamžik z minulosti, který se vám zdá humorný. Není třeba se při každé katastrofě hroutit. Stačí si uvědomit, že jste naživu. A to je opravdu důležité.

26. Testovat pravidla a nařízení, zda dávají smysl.

Nacházíme se ve světě, který je svázaný velkou spoustou pravidel a nařízení. Ne vždy ale tyto pravidla dávají smysl. Dokonce nemusí být již platná. Pravidla jsou vlastně takové dohody, které my lidé máme mezi sebou. Úmluvy, jež svazují naše jednání a dávají mu pevný řád. Jenže stojíme vlastně o takovýto řád? Je třeba mít pravidla na všechno? Osvědčilo se mi mnohokrát pravidla testovat a tak zjišťovat, jestli dávají smysl. Zcela jednoduše si zvolte nějaké pravidlo, které nepovažujete za dobré a zkuste se jím neřídit. Co se stane? Jaký bude výsledek? Je možné bez takového pravidla fungovat? Pravidlem u nás doma, když jsme byli malé děti, bylo chodit spát v určitou hodinu. Zhaslo se nám světlo a my jsme se snažili usnout. Jendou jsem si řekl, co se stane, když spát nepůjdu, ale budu vzhůru. Usnul jsem opravdu pozdě po „zhasínacích“ hodinách a ráno jsem byl unavený, ale nejít spát v požadovanou dobu bylo možné. Toto pravidlo nedávalo smysl.

27. Být vděčný.

Život mi toho dal tolik a chci mu za to být vděčný. Mám nádhernou rodinu, která je zcela nejpraštěnější v širokém okolí. Jsem za ně opravdu rád, protože nikdy nemůžu říci, že bych se nudil. A jsem velice vděčný, že nejdou s davem, ale jsou jedineční. Jsem vděčný za každý nový den. Vděčnost se mi vyplácí. Bez ní bych životem plul a snažil se hromadit další a další věci na už tak velkou kupu. Jenže kupa věcí mi spokojenost stejně nikdy nepřinesla, ale vděk ano. Donutí mě se zamyslet nad tím, co všechno již mám, a nemluvím tu o hmotných statcích. Myslím především ty nehmotné. Pomocí vděčnosti můžu dosahovat spokojenosti. Musím si ale říci, za co jsem vděčný.

28. Pravidelně provádět činnost, ve které se chci zlepšit.

Mám v plánu zlepšit své cvičení a postupně zkoušet obtížnější a náročnější prvky. Jenže by to nešlo, kdybych necvičil pravidelně. Pomocí pravidelného opakování si obnovuji základy a přidávám k nim postupně další a pokročilejší cviky, které vedou ještě k pokročilejším cvikům. Dříve jsem cvičil nahodile a stalo se celkem pravidlem, že jsem musel pokaždé začínat od začátku. Tenhle přístup mě přestal bavit a pustil jsem se tedy do pravidelného cvičení. Najednou nemusím pokaždé začínat od nuly, ale od bodu, do kterého jsem se dostal naposledy. Jaký pokrok. Tenhle přístup mi zcela vyhovuje. Samozřejmě se nejedná pouze o cvičení. Psaní je pro mě oblast, kde vnímám velký prostor pro zlepšení. A z toho důvodu jsem se zavázal, že bud psát pravidelně. Vydávám článek každý čtvrtek. Takto můžu zlepšovat a pilovat svůj styl psaní. Bez toho, aniž bych něco napsal nemám šanci se v dovednosti psaní zlepšit.

29. Respektovat ostatní, ale ne vždy se řídit jejich radami.

Respektovat se navzájem je důležité pro mě, ale i pro společnost jako celek. Všichni jsme lidé z masa a kostí a všichni jednou zemřeme. Nelíbí se mi, když někdo dělá mezi lidmi rozdíly. Sám se snažím vyvarovat takového chování. Podklady pro tento bod vznikaly dlouho, již od útlého dětství. Nejdříve jsem se řídil přesně radami všech z rodiny, abych je udělal šťastnými, ale nefungovalo to, protože já jsem šťastný nebyl, spíše jsem trpěl. Poté jsem je nerespektoval, protože jsem byl na ně naštvaný. A tenhle přístup také nedělal dobrotu. Dostal jsem se kvůli svému přístupu do vyhrocených situacích. Ale díky za ně. Poslední strategií, kterou jsem zvolil, bylo respektovat názory ostatních, ale dělat si věci po svém, tak jak vyhovují mě. Nikdo za mě můj život nežije a já za něj mám plnou zodpovědnost. Tak proč dělat něco, co mi nevyhovuje, jen pro to, abych potěšil někoho jiného. Respektuji názory ostatních a rád si je vyslechnu, ale rozhodnutí, jak danou věc vyřeším, je čistě na mě. Může to být kombinace názorů, nebo zcela něco odlišného.

30. Usmívat se často.

Miluji smích a radovánky. A díky úsměvu můžu předat dobrou náladu i někomu jinému. Všichni máme tento úžasný dar každý den s sebou. Pojďme ho využít a darovat úsměv.

 

Poděkování za úvodní fotografii: zolakoma via Flickr cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.