Častokrát se stává, že hledáme štěstí někde v budoucnu. Až nastane to a to, budu šťastný. Až mě povýší. Až se nám narodí dítě. Až postavíme dům. Až, až až. Potom budeme šťastní. Tohle je jeden obrovský blud. Schválně si vzpomeňte k čemu jste upínali svoje touhy v minulosti a co se vám splnilo. Cítili jste se šťastní v momentě dosažení vašeho cíle? Nejspíše ano. Co nějakou dobu potom? A co po delší době, přetrval vám pocit štěstí? S velkou pravděpodobností pocit štěstí pomalu vyprchal a vy jste se upnuli k něčemu jinému, za čím jste hledali pocit štěstí, někde v budoucnu. Nemusíte se bát, nejste v tom sami. Hledání štěstí v budoucnu mě provází celý život. Ale myslím si, že je potřeba přehodnotit tento stav.
Naskytla se mi nová možnost v životě, a tak jsem se jal jí využít. Měl jsem o ní dost zkreslené představy a celkově jsem si jí idealizoval. Jednoduše jsem za touto možností hledal žádaný pocit štěstí. Bavil jsem se lidmi, kteří do toho byli zainteresovaní. Nakonec z rozhovoru vyplynulo to, že nová úžasná možnost, která se přede mnou naskytla, není zase tak úžasná, jak jsem si myslel. Bavili jsme se otevřeně s těmito lidmi o různých věcech a díky nim se mi otevřeli oči. Hledal jsem štěstí někde tam v dáli. Místo toho si můžu vytvořit štěstí právě tady, kde zrovna jsem. Nakonec to záleží na mě. Očekávám od druhých, že se budou nějak chovat, abych se já cítil dobře, ale oni se tak nechovají. Ani nevědí, že by se tak měli chovat. Spíš já bych mohl změnit pohled na ně a neočekávat něco co není ani mnohdy splnitelné. Řekl jsem si, že se zkusím zaměřit na to, abych se cítil šťastně každá den. Nebudu od lidí očekávat nesplnitelné, ale zkusím jim nabídnout něco ze sebe. Zkusím na ně přehodnotit svůj pohled. Zkusím přehodnotit pohled i na činnost, kterou denně vykonávám.
Takže momentálně se neupínám k něčemu co je v budoucnu a mělo by mi to přinést štěstí, ale buduji si štěstí teď. Z té nekonečné honby jsem už unavený a nikdy mi nepřinesla tolik uspokojení, kolik jsem si představoval. Většinou jsem měl obrovská očekávání a realita potom byla zklamáním. Štěstí pro mě bylo dlouho nedosažitelné. Teď si myslím, že není problém ho dosáhnout a udržet si ho. Budoucnost je daleko a většinou nastane jinak než jsme si představovali.
Jak vy vnímáte štěstí? Máte ho teď a tady nebo ho hledáte?
Poděkování za úvodní fotografii: Barbara M. via Flickr cc