Mám rád knihy a velice rád je čtu. Jenže se mi stává, že místo čtení knih dělám poslední dobou něco úplně jiného. Ať už je to sledování filmů, čtení posledních článků na internetu nebo kontrolování co se stalo v mém telefonu. Přečíst několik knih za měsíc pro mě nebyl dříve žádný problém. Momentálně mi dělá obtíže dočíst knihu za tři měsíce. Když uvažuji kolikrát do týden se dostanu k tomu, abych se pustil do čtení, tak musím úpěnlivě přemýšlet. Tipl bych si, že to kolikrát není ani jednou.
Jak jsem četl knihy v minulosti
Vybíral jsem si knihy, které by mě bavily, a do těchto kousků jsem se pouštěl hlavně po večerech. Četl jsem až do té doby, než se mi zavírali oči. Což většinou bylo až po několika hodinách čtení. Když jsem měl čas přes den, tak jsem se také pouštěl do čtení. Tímhle způsobem se mi podařilo během měsíce hravě zvládnout několik knih.
Do rukou se mi dostali různé žánry a úrovně knih. Na začátku jsem ještě neměl cit moc vytříbený, a tak jsem si nechal knihy doporučovat. Vzpomínám si, že jsem na střední byl v menšině z těch co přečetli celou povinnou četbu, a ještě další knihy od probíraných spisovatelů. Nečetl jsem jejich knihy z povinnosti, ale z pouhé zvědavosti. Zajímalo mě, jak tito spisovatelé píší, jaký je jejich styl, co nám chtějí povědět. Postupně jsem pronikal do literatury hlouběji a hlouběji. Nořil jsem se do další děl světoznámých autorů a lačně hltal jejich slova a příběhy. Jeden případ za všechny. Dobrého vojáka Švejka jsem viděl několikrát v televizi, ale teprve od té doby co jsem měl možnost si ho přečíst knižně jsem pochopil, že se nejedná vůbec o žádnou komedii. A takhle bych mohl pokračovat dále se spoustou hrdinů.
Čtení mě bavilo a bylo velkou náplní mého dne. Každou volnou chvilku co jsem měl, jsem věnoval čtení.
Přítomnost se s čtením nesnášejí
Stal se ze mě přívrženec odkládání věcí a činností. Tento kult se v naší společnosti postupně zakořeňuje. A já jsem se k němu přiklonil. Tudíž nevěnuji čtení tolik času kolik bych chtěl, ale věnuji čas něčemu co vlastně nemá ani význam. Pomocí této výzvy chci snížit podíl prokrastinace v mém životě.
Pravidla výzvy
Přemýšlel jsem o tom, jaká pravidla si stanovit. Zvolil jsem jednoduchost.
- Každý den si přečtu 2 stránky v knížce.
- Můžu si přečíst i více stránek.
- Hlavní čas na čtení je večer, ale může to být i kdykoliv jindy.
Mým cílem je přečíst větší část knihy za měsíc. Když si uděláme jednoduchý propočet, tak jsme na 60 stránkách, což je velice útlá kniha. Spoléhám na svou vášeň pro čtení. Když se začtu, tak nezůstanu jenom u dvou stránek. Nastavil jsem si povinnou četbu na každý den. Nedočtené knihy v knihovně jsou hlavně o cvičení.
Vyhodnocení výzvy z minulého měsíce
Minulý měsíc jsem se věnoval zdravému stravování. Což znamená ve zkratce nerozptylovat se při jídle čtením, sledováním telefonu nebo filmů. Hned na začátku se musím přiznat, že jsem tuto výzvu nedokončil zdárně. Na začátku měsíce jsem se snažil vydržet bez sledování filmů a celkem se mi dařilo, ale zhruba v jedné třetině měsíce jsem podlehl pokušení. Hrálo v tom více faktorů, které měli vliv na můj slabý výkon. Většinou jsem se dostal k večeři v pozdních hodinách, protože na to předtím nebyl čas. Večer jsem zvyklý, že koukáme na nějaký film, takže jeden návyk proti druhému. Ne vždy vyhrál film, ale řekl bych, že to skončilo remízou. Polevil jsem ze svého odhodlání a neprotestoval jsem. Tahle výzva pro mě byla opravdu těžká, a to jsem si na začátku myslel, že mi nebude dělat větší problém zvládat jíst bez rozptylování.
Není všem dnům konce a já se budu nadále snažil eliminovat rušivé vlivy při jídle. Když se k večeři nedostanu v nějaký rozumný čas, dejme tomu v šest nebo sedm hodin večer, tak už si žádnou večeři dávat nebudu.
Výzva na tento měsíc je zapsaná a já se jdu pustit do jejího plnění. Příští měsíc vás zase budu informovat, jak to dopadlo. Budu rád, když se přidáte.
Poděkování za úvodní fotografii: Kate Ter Haar via Flickr cc