Určitě to taky znáte. Vyjde nový článek o někom úspěšném v odvětví, které vás zajímá, ať už je to sport, podnikání, umění nebo něco podobného, a vy si říkáte, že nebudete nikdy tak úspěšní, hezcí, pohodoví, bohatí, nápadití a mohl bych pokračovat dále. Tento pocit určitě zažil v životě každý. A ne jednou. Není potřeba někdy ani chodit daleko, stačí se porovnat s kolegou v zaměstnání, spolužákem ve škole, nebo někým, kdo zrovna o trochu vyniká v tom v čem vy ne. Není třeba zoufat, nejste v tom sami. Moje myšlenky taky zakalí porovnávání s ostatními. Pojďme se na toto porovnávání podívat trochu blíže, ať ho poznáme a pokusíme se mu porozumět.
Porovnávání se všemi
Porovnávání s ostatními vzniká z nejistoty a strachu, že je někdo lepší než my. Lepší a zručnější v té činnosti, v které právě vyniká. Můžu se porovnávat se sportovcem, který uběhne maraton za 2 hodiny a mít ze sebe špatný pocit, protože maraton neuběhnu a momentálně bych měl problém ho ujít pěšky. Běhání prostě není na mém žebříčku sportů vysoko. Ale výkon takového sportovce mě oslňuje. Spolužák ve škole má výborné známky oproti mě. Tím pádem mám ze sebe špatný pocit, protože je lepší. Kolega v práci odvádí skvělé výkony a je daleko výřečnější a obratnější v hovorech než já. Ve srovnání s ním, moje komunikace nestojí za nic. Mám z toho špatný pocit.
Popsal jsem zde svoje porovnání se třemi rozdílnými lidmi, kteří výborně ovládají to co dělají a s čím já se porovnávám. Když se ale podívám na svého spolužáka, tak jediný způsob, jak by mohl vůbec dokončit maraton je, že by si objednal taxi. Běžec maratonu není vůbec tak výřečný, jako můj kolega v práci. Zato kolega vůbec neexceloval ve škole a jeho známky byly velice průměrné, školou spíše proplouval.
Zmírnění dopadu porovnávání
Hlavní problém porovnávání je v tom, že se soustředíme na činnost ve které daná osoba vyniká a my ne. Chtěli bychom být jako ona, ale máme pocit, že to není možné a dostavuje se pocit nedokonalosti. V tomto okamžiku je vždycky dobré na chvilku se zastavit a popřemýšlet si také o ostatních vlastnostech dané osoby. Jestli jsou všechny tak výjimečné, jako ta jedna co nás nejvíc zajímá. Většinou přijdeme na to, že ostatní vlastnosti už tak oslnivé nejsou.
Začít je třeba nejdřív u sebe
Je dobré najít si na sobě kladné vlastnosti, kterých si sami na sobě ceníme a vážit si jich. Kdo říká, že nemá žádné kladné vlastnosti, které jsou hodny ocenění, tak si ještě neudělal čas provést svoje vlastní zhodnocení. Osobně si cením toho, že mám cit pro rodinu, což znamená že o ní mám aktivní zájem a dokáži se o nás postarat. Ne všichni k tomu přistupují takovýmhle způsobem, a je to jen jejich věc, ale já si sebe za toto vážím. Vážím si toho, že nejsem jako chameleon. Snažím se být konzistentní. Neměnit svoje názory jenom z nějakého rozmaru nebo proto, že je to v dané situaci lepší. Samozřejmě život vždycky dává možnost moje prohlášení otestovat a já tyto možnosti vítám, protože se něco nového vždycky přiučím. Vážím si toho, že se neustále něčemu učím, že jsem nezamrzl na jednom bodě. Mám možnost se rozvíjet a to mi dělá radost.
Porovnávat se s ostatními je velice nebezpečné. Většinou to vede k pocitu nedokonalosti a nespokojenosti sami se sebou. Porovnávání s ostatními se dá zmírnit tím, že se nebude soustředit jenom na jednu vlastnost osoby se kterou se porovnáváme, ale že se na ní podíváme jako na celek, jako na lidskou bytost se všemi jejími přednostmi a chybami. Nakonec všichni v něčem vynikáme a chybujeme. Je to přirozené a lidské. A nikdy nevíte, kdo se porovnává s vámi v něčem co podle něj děláte výborně. Lehko se porovnává, když člověk nenosí boty toho druhého.
Poděkování za úvodní fotografii: Nana B Agyei via Flickr cc