Při čtení článků na internetu na téma, které mě právě zajímá, mám tendenci číst další a další článek. V dnešní době je velice snadné propadnout touze po informacích. Mám touhu zlepšit svou osobnost, přečtu si články na téma osobního růstu. Chci pokročit se cvičením, podívám se na YouTube, kde je přehršel videí s všemožnými technikami na zlepšení fyzické kondice. Mám touhu uvařit večeři, není problém, na internetu najdu velkou spoustu receptů, stačí si jen vybrat.
Touha po informacích mě pronásleduje i při čtení knih. Mám před sebou novou knihu a velice se těším, co nového se z ní dozvím. Když se ale začtu, už ji chci mít zase přečtenou, abych mohl svou pozornost obrátit na jinou knihu a její hodnotné informace.
Neustálé hledání svatého grálu
Hledám v těchto článcích, knihách i videích spásnou informaci, jak si usnadnit cestu na vrchol. Jak pokořit nejvyšší horu, aniž bych musel absolvovat cestu, ale rovnou jsem se objevil nahoře. Z každého zdroje mám pocit, že už je to skoro ono, jenže často odkazují na zajímavý jev – ke splnění cíle je potřeba vykonat skutečnou práci. A to je velice nepříjemné, proto je snazší otevřít další článek a hledat v něm recept na pokoření hory bez námahy.
Takováto činnost je velice návyková. Člověk má pocit, jako by se někam posouval, ale při tom je stále na místě. Neustálá konzumace obsahu a hledání informací za mě skutečnou práci neudělá. Když se chci zlepšit ve cvičení, tak jediné, co mi zbývá, je opravdu pravidelně cvičit. Potom mohu vidět výsledky. Jiná cesta k tomuto cíl, nevede, než skrze samotné cvičení. Chytnout se hrazdy, napnout svaly a přitáhnout se. Opakovat. To je cesta. Jenže není tak sexy jako poslední článek: 7 tipů na zpevnění těla. Hlavní rozdíl v těchto dvou přístupech je, že cvičení funguje, čtením nebo koukáním na videa si postavu jistojistě nezpevním.
Bez skutečné práce to nepůjde
Obdobně musím přistupovat i k osobnímu rozvoji. V každém článku nebo knize píšou postup, co je třeba provést , abych se dál posunul, tak proč mám tendenci po dočtení článku si otevřít zase další? Je to přece snazší, než se pustit do skutečné práce. Vydat ze sebe energii je náročné a obtížné. Snazší je sedět / ležet za krabičkou, která mě ozařuje a hltat jednu informaci za druhou. Ale takhle bych se rozhodně nikdy osobnostně nerozvinul, spíše bych chátral a atrofoval. Když je v knize napsáno, že si mám udělat čas pro sebe, sebrat se a jít ven do přírody a tam bez vyrušení 3 hodiny přemýšlet o sobě, neexistuje jiná cesta, jak toho dosáhnout skrze přečtení dalšího článku. Je opravdu potřeba udělat skutečnou práci a do lesa vyrazit.
Zbav se všech břemen, které tě drží zpátky. Když chceš vystoupit na vrchol, začni dávat jednu nohu před druhou. Gratuluji, už jsi na cestě. Vykašli se na sociální média a neustále sledování motivačních videí, nehledej poslední posvátnou informaci, jak si zkrátit cestu. Pusť se do toho. A neboj se nejsi v tom sám.
Poděkování za úvodní fotografii: Igor Peftiev via unsplash cc