Dobro a zlo

V pohádkách se to hemží samými čerty, čarodějnicemi, mocipány a dalšími zlými bytostmi. A stejně tak tam vystupují jejich opaky v podobě Honzů, princezen, kouzelných dědečků, kteří jsou dobří. Pohádky zjednodušují a učí nás věřit, že existuje pouze dobro nebo zlo, ale nic mezi tím. Honza, který seká hlavu drakovi, kvůli tomu, aby zachránil princeznu z jeho spárů, je přece dobrý. Jenže co takový drak, kterému jeho dietoložka nařídila, aby se přestal přecpávat a stanovil si střídmý jídelníček tím, že nebude jíst vykrmené pány, ale naopak útlé panny. Je takový drak zlý, když plní doporučení dietoložky a snaží se vylepšit svůj život?

Podobně to funguje i v reálném životě. Nemůžu o sobě říci, že jsem zcela dobrý nebo naopak zcela špatný? Většinu času se snažím samozřejmě konat dobro, ale je to opravdu dobro, co provádím? Není to přesně jako s tím Honzou a drakem? Z mého pohledu se může akce zdát dobrá, ale pro druhou stranu to může být přesný opak. Tak jak můžu poznat jestli konám dobro nebo naopak zlo? Stejné srovnání se dá aplikovat i na největší gaunery světa. I oni ve své podstatě chtěli konat dobro. Ale jedná se o dobro z jejich pohledu.

Naproti tomu málokdo chce vědomě konat zlo, ale stává se to. Konat zlo znamená, že třeba někomu ubližujeme, ať už fyzicky nebo psychicky. Dělá to z nás automaticky špatného člověka?

Mám pocit, že dobro nebo být dobrým člověkem znamená dělat to, co ostatní očekávají, že budu dělat. Rodiče často používají věty typu: „Když to uděláš, tak budeš hodný“. Je možné být hodný a zároveň respektovat sám sebe a dělat věci, které opravdu dělat chci? Pro mě tato možnost nepřipadá v úvahu, protože by to znamenalo, že bych musel potlačovat sám sebe. Takovéto potlačování by vedlo pouze ke zdravotním potížím. Zcela jednoduše by se mi tělo snažilo naznačit, že provádím něco, co mi není přirozené, že sám sebe potlačuji. Jako vždy je tělo chytřejší než člověk. Je ale potřeba ho poslouchat.

Z toho důvodu pro mě přichází v úvahu konat dobra, ale nezatracovat ani zlo. Protože i to je vlastně jenom aktivita, která dostala takovouto nálepku. A jak jsem říkal na začátku, neexistuje jenom dobro nebo zlo, ale škála mezi nimi je opravdu bohatá.

Proto je dobré soustředit se na to, co mi přijde správné pro mě. Z jednoho prostého důvodu – nemám možnost zavděčit se všem. Takže by nikdy nedošlo ke splnění definice dobrého člověka, protože bych nedělal to, co by se ode mě čekalo. Když budu konat ze své pozice správně, tak mé tělo bude spokojeno a nebude mít potřebu mi připomínat, že něco není v pořádku. Mám vlastně s sebou neustále kompas, který mi ukazuje správný směr. Když se od tohoto směru odchýlím, tak se v těle začnou projevovat nepříjemné jevy jako například stažený hrudník, zrychlené dýchání nebo moje mysl začne projektovat myšlenky uvnitř hlavy, proč tohle děláš, přece jsi to takhle nechtěl, udělej to jinak. Tím mám zaručeno, že se o vykolejení dozvím a můžu s ním něco udělat. Můžu být zase jednou pro ostatní zlý, ale sám pro sebe můžu být dobrý.

Záleží mi na tom, co si o mě ostatní myslí? Částečně ano. Mám pocit, že se musím zavděčit? Někdy. Ale mám také svůj kompas v podobě chytrého těla a možnost kdykoliv upravit směr takovým způsobem, aby mi méně záleželo na tom, co si ostatní myslí nebo abych se musel někomu zavděčovat.

 

Poděkování za úvodní fotografii: Johnny Silvercloud via Flickr cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.