Zpověď vysokoškolského ztroskotance

Moje studium vysoké školy v Brně bylo procházka růžovou zahradou. Období mezi zkouškami jsem vyplňoval různými aktivitami, jen ne učením. Když bylo hezky, tak jsme se s kamarády potulovali po Brně a většinou holdovali alkoholu. Často jsme také venku hráli různé společenské hry. Když se přiblížila noc, byl čas zajít do hospody a zahrát si karty nebo kostky o peníze. Hazard je přece adrenalinový sport. Když jsme měli něco vypito, a stávalo se to celkem často, někdo přišel s nápadem vyrazit do centra a prozkoumat brněnské kluby zevnitř.

Studium ne tak zcela

Hýřili jsme takhle často a většinou až do svítání. Pamatuji si jedno ráno, kdy s kamarádem odcházíme z klubu a nasedáme do šaliny. Zářili nádherné paprsky slunce a my jsme téměř usínali po cestě. Šalina se začala pomalu plnit a bylo vidět, že na nás lidé zvláštně koukají. Možná to bylo naším vzezřením, nebo nám taky mohli závidět to, že mi jdeme teprve z tahu a oni musí zase do práce. Bylo to opravdu bezstarostné období.

Ne vždy jsem trávili čas v hospodě nebo v klubech. Propadli jsem také počítačovým hrám. V období zkoušek jsem si neprozřetelně nainstalovali hru GTA a zcela nás pohltila. Takovým způsobem, že jsme se zapomněli naučit na zkoušku. Ono zapomněli není až tak úplná pravda, prostě jsem učení odsouvali a odsouvali, až bylo nakonec ráno v den zkoušky a my jsme nic neuměli. A to jsme ještě v noci hráli GTA asi do 5 do rána. Zkouška začínala v 9. Nahlédli jsme do skript s velkou nadějí, že se nám za 15 minut podaří do hlav dostat látka za několik měsíců. Výsledek se dá očekávat. Zkoušku jsem nedali ani jeden. A tím pomalu začal konec mého vysokoškolského studia v Brně.

Odkládání je cestou do záhuby

Podobně jsem začal odkládat učení na další zkoušky. Prodloužil jsem si studium o rok, protože jsem neměl dokončené všechny předměty. Důvod byl prostý, nedokázal jsem se naučit na zkoušky. Zcela bezúhonně jsem prokrastinoval. Vlastně to pro mě bylo velice příjemné, dělat něco, co nevyžaduje tolik úsilí. Kouknout se na několik dílů seriálu je přece tak jednoduché, oproti tomu naučit se na zkoušku. Vůbec tomu nerozumím, musel bych se tomu věnovat a dávat pozor a svět nabízí tolik rozptýlení. Dopracoval jsem to do stavu, že jsem zkoušky absolvoval na šestý pokus. Pokoušel jsem štěstěnu, ale to se mi nemělo vyplatit. Jeden předmět byl opravdu zapeklitý a já jsem ho absolvoval po druhé. Měl bych být poučen a soustředit se a něj, ale nešlo mi to. Stalo se to, že jsem nedostal ani zápočet, protože jsem neměl potřebný počet bodů za semestr, a tím pro mě studium skončilo.

Byl jsem opravdu naštvaný na učitele, který mi zápočet nedal. V mysli jsem si připravoval plán, co mu všechno provedu, a jak se mu pomstím. Chtěl jsem mu propíchnout gumy u auta a na vstupní dveře od domu napsat nelichotivý vzkaz. Nic z toho jsem naštěstí nevykonal.

Rozhodná cesta dále

Moje další kroky mířili na studijní oddělení, kde jsem si nechal vytisknout potřebné dokumenty o uznaných předmětech a vydal jsem se hledat jinou školu, kde bych studium dokončil. Hledal jsem už dálkové studium, protože jsem si chtěl najít zaměstnání a začít se konečně starat o sebe. Do té doby jsem vedl velice pohodlný život. Byl jsem si toho vědom a měl jsem pocit, že vysávání rodičů bylo už dost. Samotný akt vyhození ze školy mě motivoval k aktivitě, která u mě předtím nebyla vidět. Chtěl jsem školu dokončit. Hlavní důvod byl ten, že jsem chtěl sobě dokázat, že na to mám. Nejsem přece takový flink, i když to může tak vypadat.

Moje další cesta mě zavedla do Ostravy, kde jsem studoval dálkově a jezdil jsem do školy jednou za 14 dní na pátek a sobotu. Podařilo se mi v Brně najít zaměstnání celkem rychle po mém odchodu ze školy, takže jsem nadále mohl zůstat ve městě, kde se mi líbilo. Studium v Ostravě pro mě bylo velkou výzvou. Mojí možností dokázat sám sobě, že jsem schopný dokončit to, co si zamanu, proto jsem se opravdu svědomitě věnoval přípravě. Úkoly jsem se snažil vypracovat co nejdříve a průběžně se učit, abych poté nebyl překvapen u zkoušet. Musím říci, že se mi to velice vyplatilo. Studium se mi podařilo dokončit. I když jsem vlastně studoval další 3 roky, tak toho vůbec nelituji. Získal jsem díky tomu sebedůvěru ve své schopnosti. A hlavně jsem zjistil, že můžu být velice vděčný učiteli, který mi tehdy nedal zápočet. Díky této události nabral můj život jiný směr a donutil mě jednat, což jsem celou dobu potřeboval.

Takovýchto lidí, jako byl zmíněný pan učitel jsem v životě potkal ještě několik. A určitě se mi v životě podobní lidí budou objevovat i nadále. Na začátku vypadají jako ti nejvíce otravní, dotěrní, obtěžující tvorové, ale po čase jejich hodnota stoupne. Mají pro mě velký význam tím, že můj život posouvají dále a mohou mě naučit novým dovednostem.

Aktuálně mám kolegu, který je vynikající řečník. Jak se říká i z vola by tele vymámil. Je proto velice obtížné na něčem se s ním domluvit. Ale díky němu mám možnost zlepšit svoje řečnické schopnosti. A taky se snažím. Díky.

 

Poděkování za úvodní fotografii: Alan Levine via Flickr cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.