Jak jsme se dostali tam, kde se právě nacházíme? Jak je možné, že muž zdomácněl? Když se mluví o mužích, tak si představím velké válečníky, kteří jezdili na koních a plenili zemi. Dávali se do krutých bitek a nebáli se zemřít za svůj cíl. Neohroženě se vrhali na přesilu a měli sílu zvládnout všechno. Jenže, kde se tohle všechno vytratilo?
Přece to není tak dávno, kdy se tyto děje odehrávali a přece to zní z dnešního pohledu až neuvěřitelně. Slovo muže platilo a nebylo o tom třeba diskutovat. Ale platí i teď? Dnes je možné se na něčem domluvit a ještě jednodušší je to v průběhu 10 krát změnit, protože máme technologie, které nám to dovolují. Jenže neochuzujeme se o něco? Chtěl bych se dnes blíže podívat na to, jak jsme dospěli do stavu, že místo mužů jsou teď doma je chlapci. Jak probíhala domestikace muže.
Kdysi dávno byl muž neohrožený a měl své postavení ve společnosti. Projevoval se silou, agresí, a cestou po které kráčel za svým cílem i přes všechny překážky. Bylo potřeba ulovit mamuta na obživu kmene, muž se vydal na lov a donesl kořist. Bylo potřeba chránit kmen před barbarskými nájezdníky, muž se vydal do boje a proléval krev za svůj kmen. Muž žil v přírodě a dokázal se v ní pohybovat. Udržoval si skvělou fyzickou kondici. Dokázal vyřešit rozličné problémy na kterých závisel jeho život i životy ostatních. Podstupoval různé výzvy a ty ho posouvali kupředu. Muž byl konání.
Počátky domestikace
Postupně, jak šel čas, tak se začala potřeba ochraňovat kmen a lovit pomalu vytrácet. Objevila se nová možnost, jak se postarat o rodinu. A to skrze peníze. Tady je můj čas, který nabízím, že ti pomohu s tvými úkoly a za to chci od tebe odměnu v podobě peněz, za které si mohu pořídit obydlí a obstarat chutnou krmi. Už nemusím bojovat na život a na smrt, dopřeji si trochu klidu. A to byl počátek domestikace. Podívej, dokonce si za ty peníze můžu koupit i něco pěkného. Tenhle dům je krásný a velký, na něj si vydělám. Tohle auto jezdí rychle, na něj si vydělám. Ten nejnovější mobil musím mít, na něj si vydělám. A začal hon za penězi. Už nebyl čas na lov a na obranu, ale na shromažďování peněz.
Jenže muž ke svému životu potřebuje akci, napětí vzrušení. A když už nebylo koho lovit a koho ochraňovat, protože máme policii, která se o bezpečí postará. A lidi, kteří se věnují pěstování roslin a chovu zvířat (a jiné lidi, kteří se věnují kombinování látek tak, aby to dobře vypadalo i chutnalo, ale už to jídlo nebylo). Tak muž začal hledat, kde by mohl svojí energii naplnit. Kde by mohl uplatnit to mužské, co v něm zůstalo. A začal hledat zábavu, ať už ve formě sledování akčních filmů, hraní videoher, přehnaného pití alkoholu, nadužívání drog nebo sledování porna. A místo toho, aby dělal něco smysluplného, tak velkou část svého volného času doslova tráví a ubijí nějakou činností, které má být jen náhrada za původní mužské aktivity.
Chlapci, co si hrají na muže
Hledáme jenom zábavu a pocit štěstí. Ideální jsou zkratky, ne dlouhá a strastiplná cesta. Všechno za rohem je moc daleko. Ideálně, ať je vše před nosem. Lepší je se dneska sjet, než přijít na to, co tě opravdu žere a něco s tím udělat. Už ani nemáme potřeba přijít věcem na kloub, jít až do morku kostí, ochutnat něco na dřeň. Stačí nám klouzat po povrchu v bezpečné zóně, které nás postupně ukolébává k nepozornosti a lhostejnosti. Zajímá nás jen naše pohodlí a to, jak si ho udržet.
A co hůř, muž se proměnil tak, že není dostatečnou oporou pro svoji partnerku. Stal se z něho slaboch. A jeho původní úloha, že se má postarat o rodinu a ochránit ji vůbec už nedává smysl. Jak může být někdo oporou, když se snaží uniknout před realitou, k nějaké zábavě? Když se nedokáže ani rozhodnout. Když celý večer prosedí v hospodě a potom přijde domů opilý a zmlátí svou manželku. To se v něm ozývá muž, že nedělá dobře, tak jak teď žije. Že není sám se sebou v souladu. Jenže, jak to může změnit, když leží každý večer na gauči s fůrou brambůrků v pravé ruce a dálkovým ovladačem v levé? Tohle je vrchol domestikace.
Pomůže ti ta videohra v zlepšení nálady? Může, ale je to opravdu to, čemu se chceš věnovat? Opravdu chceš svůj čas, který máš tady na zemi omezený věnovat nějaké videohře. Není lepší něco budovat. Alespoň něco. Poznáváš se někde v předchozích řádcích? Dobře, není potřeba nad tím plakat, i já se tam poznávám. Chceš s tím něco dělat? Dobře, to je začátek. Udělej si plán a drž se ho. Pokud bys chtěl nakopnout, tak si počkej na příští článek.
Poděkování za úvodní fotografii: Andrés Gómez via unsplash cc