Všiml jsem si, že moje dcera je velice učenlivá. Snaží se opakovat skoro všechno co kolem sebe slyší a vidí. To znamená, že už umí pěknou řádku slov a ne ledajakých. Umí slova co jsme před ní často opakovali se záměrem, aby je pochytila např.: kočka, pes, papání, nit, dolů, hačí atd. Ale také pochytila slova co jsme nechtěli aby si zapamatovala. Například tenhle týden jsem vyháněl kočku ze schodů, protože mi stála v cestě a ulevil jsem si slovy: „Ty mrcho jedna“. Julinka samozřejmě, aniž by musela, tak si slovo zapamatovala a zkoušela ho cestou domů vyslovovat a pilovat. A takových slov je určitě více, o kterých si myslím, že ještě nemusí vyslovovat. Nezůstalo ale jenom u slov.
Další obor, ve kterém má moje dcera vyvinutý výborný pozorovací talent jsou činnosti běžného života. Začalo to chozením. To jí už jde s přehledem. Momentálně se snaží sama krmit lžící, když to vidí u nás. Nejde jí to ještě tak dobře, ale snaží se. Jenže také pochytila, že si občas dávám nohy na stůl v obýváku. Nejčastěji se to projevuje u jídla, kdy si vystrčí jednu nohu z pod židličky a dá si jí na stůl. To se mi samozřejmě nelíbí. Takže se jí to snažím odnaučit.
Jakým způsobem je nejlepší dítě něco naučit? Vlastním příkladem. Ať už chcete, aby vaše dítě dělalo cokoliv. Vždycky je lepší, když to budete dělat taky a naopak. Když nechcete, aby vaše díte něco dělalo, nedělejte to. Jít příkladem pro své dítě je to nejdůležitější co můžete od začátku udělat. Chcete, aby si vaše díte po sobě uklízelo? Uklízejte si po sobě. Naše Julinka mě nedávno překvapila, když si po sobě odnesla a vyhodila do koše jednorázovou plínku. Viděla nás několikrát tuhle činnost vykonat po přebalení. A najednou jí dělá sama.
To stejné platí pro cvičení. Julinka momentálně necvičí, protože to nepotřebuje, má pohybu dost, ale vidí mě jak pravidelně cvičím. Tohle stačí aby v budoucnu věděla, že se má taky hýbat.
Krásné je, když jdeme na procházku a kolem nás třeba někdo projde. Já ho pozdravím, on odpoví a Julinka se hned přidá se svým: „Dobý den“. Lidé se diví, že tak malá holčička, už umí takhle pozdravit.
Pamatuji si na situaci, kdy jsem byl poučován od rodičů, že nesmím kouřit. Situace vypadal následovně. Táta se mnou byl venku. Mohlo mi být asi 8 let. Sedli jsme si na lavičku a on si zapálil. O několik chvil později se na mě podíval a řekl: „Nikdy nekuř“, a vydechl cigaretový dým. Jen mi v ten moment nešlo dohromady proč to táta říká a dělá opak. Naštěstí pro mě mi nikdy cigarety nezachutnali.
Jestli budete někdy po svých dětech něco chtít, nezapomeňte, že se nejlépe učí příkladem, tím vaším. Ať už je pozitivní nebo negativní.
Poděkování za úvodní fotografii: Leonid Mamchenkov via Flickr cc