Jak pravil jeden komik, vztah musí být tahací, foukací, harmonický. Jak toho ale docílit? Vždyť jsme přece každý jiný. Jak můžeme spolu fungovat dohromady? Každý máme jiné vnímání světa a jedinečný pohled na něj. Každý si neseme s sebou svoje křivdy a někdy se jich nechceme zbavit. A to ještě nemluvím o rozdílech mezi muži a ženami. Jak je to vlastně mezi mužem a ženou ve vztahu?
Muž, který udává směr, jde si za svým cílem a překonává překážky. Směřuje někam do budoucnosti a koná. Život muže je konání, akce, změna. Naproti tomu, život ženy je jiný. Je to stálost, péče, milující láska, žena je teď a tady. Žena hledá jistotu. A už je díky těmto rozdílům může být partnerský vztah nabitý energií. Doslova ze vztahu energie srší. Žena také prochází různými stádii a v každém má jinou náladu a jiné potřeby. Je na muži, aby tyto nálady zvládal a nenechal se jimi pohltit a ovládat.
Proplouváme partnerskou bouří
Určitě to muži znáte, když žena, partnerka kolem vás bouří. Je to neuvěřitelný ničivý nápor. Je v tom nespoutaná síla, kterou na nás na muže žena působí. Většinou, když jsem toto zažil, tak jsem situaci neustál a musel jsem z prostoru zmizet. Bylo mi to krajně nepříjemné, když moje partnerka zuřila, ať už to bylo kvůli čemukoliv oprávněně nebo neoprávněně. Ale tatáž situace mě neustále doháněla. Vlastně jsem před tím utíkal. Chtěl jsem se tomu schovat a nějak to přežít. Schovat se před bouří. Jenže nikdy to nepomohlo, protože žena se nevybouřila dostatečně a situace a několikrát opakovala.
Postupně časem jsem přišel na to, že nemá smysl utíkat a někam se před bouří schovávat, ale že mám zůstat přítomný a postavit se té bouři, hněvu, zlobě, nenávisti, ať už je to cokoliv a tím čelit i svému strachu. A najednou se to celé začalo měnit. Já jsem vydržel do konce a byl jsem přítomný, objal jsem mou ženu a tím jsem jí dokázal uklidnit. Stál jsem pevně na zemi. Ona se vybouřila a už nebylo potřeba se k tomu vracet. Prožila si, co si prožít potřebovala a byla spokojená a já jsem situaci ustál. Nakonec to nebylo nic hrozného. Moje žena jen potřebovala prožít různou směs emocí, aby se vyrovnala s nějakou situací.
Každá bouře má konec
Neznamenalo to, že se svět hroutí nebo chýlí ke konci. Prostě je potřebovala, aby se pročistil vzduch a mohli jsme spolu zase fungovat v pohodě dále. Pro ženu má být muž oporou. Má se stát pevným bodem, o který se žena může opřít. Žena se bude cítit v bezpečí a bude vědět, že se na svého muže může spolehnout. Muž má být vlastně takový maják na rozbouřeném moři. Stojí vzpřímeně a odolává rozbouřenému oceánu, ten se zase po čase uklidní a takhle spolu fungují v harmonii.
Neznamená to ale, že všechny výstřelky mojí ženy musím ustát a že musí být pro ní hromosvod. To tedy v žádném případě. Záleží to podle toho, jestli na to mám energii a vím, že tohle ještě ustojím a taky jestli se mě to týká, nebo je to jen nějaká její špatná nálada a má potřebu kolem sebe kopat a štípat. V takovém případě se rozhodně neúčastním a řeknu jí to napřímo, že nejsme její hromosvod a že tohle není moje starost.
Díky tomu, že se těmto bouřím nevyhýbám, ale dokážu s nimi být, tak se náš vztah posunul zase kupředu. Moje žena ví, že ve mě má oporu a že se na mě může spolehnout. A to je něco, velice důležitého pro ženu.
Poděkování za úvodní fotografii: Rodrigo Soares via unsplash cc