Není to tak dávno, co jsem ještě já sám byl dítětem a říkal jsem si, že až budu mít vlastní děti, tak jisté věci, které mi moji rodiče prováděli, já svým dětem provádět nebudu. Přesně teď se hodí filmové přetočení do současného okamžiku, kdy se nacházím v roli rodiče a můžu porovnat, jak se mi daří plnit mé dávné předsevzetí.
Hned v úvodu se chci doznat, že výchova tak, jak jsem si ji představoval, u mě zatím nenastala. Musím suše konstatovat, že opakuji chyby mých rodičů. Je sice pravda, že jsem některé vzorce chování eliminoval, ale velké množství jich ještě zbývá. Jeden příklad za všechny: povedlo se mi odstranit chování, kdy rodič nutí dítě do jídla, přestože dítě z nějakého důvodu nechce jíst. Může to být tím, že mu nechutná, nebo že už je plné, prostě cokoliv. Dítě jen vyjadřuje svůj aktuální postoj k pokrmu, který mu předkládám. Nebylo to hned, ale celkem brzy jsem pochopil, že tudy cesta nevede. Momentálně, když Julinka něco nechce, zeptám se jí, jestli je to opravdu tak, a když odpoví že ano, nebo udá důvod, proč nechce už jíst, akceptuji to. Vzpomínám si, jak jsem neměl tuhle situaci rád u babiček, které mě neustále nutily do jídla, i když mi jídlo nechutnalo, nebo jsem byl už plný. Používaly záludnosti typu: jez, abys vyrostl a podobné.
Pro své děti chci jen to nejlepší, asi jako každý rodič, ale důležité je si uvědomit, že to, co se mi zdá nejlepší, nemusí být nejlepší z pohledu dítěte. Proto by nemělo docházet k situacím, kdy je dítě do něčeho nuceno, ale samo se v tom necítí dobře. Je to pro mě učení jako každé jiné. Po cestě dělám chyby, ale mám šanci se z nich poučit. Mým cílem je, aby mé děti byly sebevědomé a dokázaly si sami poradit v životních situacích.
A když jsem se zatím nenaučil, jak s dětmi správně komunikovat, tak jsem si řekl, proč se to nenaučit teď a pořádně. Momentálně se účastním kurzu zaměřeného na komunikaci s dětmi. Musím uznat, že to pro mě byl od začátku přínos. Kurz není zaměřený na techniky, jak dítě napasovat tam, kam chceme. Jeho cílem je rodičům otevřít oči a ukázat jim, jak s dítětem fungovat v partnerství. Jak se s dítětem domlouvat místo toho, abychom mu neustále něco přikazovali nebo hrozili.
Kdybych měl ve zkratce vyjádřit hlavní myšlenku kurzu, byla by to tato. Ukázat rodičům svět z pohledu dítěte. Protože mnohdy toto stačí, aby si rodič uvědomil, že to, co dělá, má neblahý vliv na malého človíčka, kterého přivedl na svět. Kurz se snaží ukázat několik způsobů, jak najít řešení palčivých situací. Ale není to o tom, že rodič vždycky vymyslí, jak to bude. Hlavní důraz je kladen na zapojení dítěte do procesu rozhodování. Tímhle způsobem z něj bude postupně vyrůstat člověk, který řeší problémy, neodsouvá je někam stranou a aktivně hledá řešení.
Takže se snažím s Julinkou domlouvat. Zatím můžu říci, že selhávám a někdy sklouznu k autoritativnímu chování a vynucení si průběhu situace. Postupně ale pracuji na zlepšení. Mým velkým motorem v takovýchto chvílích je potřeba rozumět si s dítětem i v pozdějším věku. Chci, aby za mnou kdykoliv s čímkoliv mohla přijít a věděla, že ve mně má oporu, a ne někoho, kdo na ni bude křičet a celou situaci spíše zhoršovat. Proto se účastním tohoto kurzu. Chci, abychom se na sebe mohli vzájemně spolehnout.
O kurzu napíšu ještě později, až ho celý absolvuji a dám si nějaký čas na zpracování všech informací z něj. A také chci po čase zhodnotit, jak se mi vede uvádět teorii do praxe.
Máte-li zájem kurz také absolvovat a dozvědět se něco více o tom, jak komunikovat s vlastními dětmi bez řevu, výčitek a vyvoláváním strachu navštivte stránky www.nevychova.cz.
Poděkování za úvodní fotografii: Leonardo Veras via Flickr cc