Koníčky naše, proč jste tak drahé?

Po náročném dni v zaměstnání si rád pročistím hlavu nějakou manuální činností. V poslední době jsem si velice oblíbil práci se dřevem. Stala se pro mě jistým druhem odpočinku. Ještě před narozením naší dcery se mi podařilo vyrobit přebalovací pult s úložným prostorem. Nedávno jsem dokončil dětskou kuchyňku se sporákem a troubou, aby se maličká mohla vyřádit. Její nejoblíbenější činnost je momentálně vaření, a to ne ledajaké. Nejraději vyrábí Créme Brûlée. Podle mě sama neví, co to vlastně je, ale jelikož jsem jí o této pochutině poutavě vyprávěl poté, co jsem ji jednou ochutnal, nemá mezi jejími recepty konkurenta.

Samozřejmě jsem ještě vyráběl další výrobky ze dřeva podle toho, který byl zrovna potřeba, ale už to byly celkem drobnosti oproti přebalovacímu pultu nebo kuchyňce. Dalo by se říci, že rukodělná výroba se stala mým koníčkem. Koníčkem v takovém rozsahu, že mi brzy po začátku přestala stačit ruční pila a pilník. Postupně jsem se pouštěl do stále sofistikovanějších výrobků a zkoušel jsem nové nápady, jak je dát dohromady. A k tomu jsem samozřejmě potřeboval náležité pracovní náčiní. Postupem času jsem si přikoupil kotoučovou pilu, aby mi řezání netrvalo tak dlouho. Jenže když už má člověk elektrickou pilu, tak je to krůček k tomu, aby si pořídil i vrtačku. A takhle to šlo postupně dále. Najednou jsem měl vybavenou dílnu, ale objem práce, kterou jsem vykonával, neodpovídal takové bohaté výbavě.

Koníček má hlad, musíš ho nakrmit

Jednoduše jsem se nechal unést a kupoval jsem nové a nové nástroje, abych nasytil svého nenažraného koníčka. Mám doma vrták na různé průměry. Jsem vlastníkem několika druhů pantů na dvířka. Ale zcela upřímně mohu říci, že bych se bez některých nástrojů obešel. Dělal bych sice práci déle s jiným nářadím, ale také bych ji udělal. Nemám v plánu se nakoupeného vybavení zbavovat. Budu ho i nadále používat. Jen si dobře rozmyslím, jestli budu svoji sbírku rozšiřovat o další kousky.

Horší je to s chvilkovými koníčky. Jeden takový pro mě bylo třeba běhání. Prostě jsem si řekl, že budu běhat. Chtěl jsem se dostat do formy a být pohyblivější. Když jsem měl problém vyjít do schodů, aniž bych se zadýchal, byl dobrý nápad začít se více hýbat. Když už jsem si usmyslel, že budu běhat, tak přeci nebudu běhat bos a nahý. Potřebuji k tomu řádné oblečení a vybavení. Přece musím vypadat jako běžec, myslel jsem si. Nakoupil jsem tedy požadované oblečení, běžecké boty a také měřič srdečního tepu, abych si mohl postupně zaznamenávat svoje úspěchy. Peníze jenom mizely. A já jsem všeho všudy běhal pětkrát. To bylo všechno. Prostě už jsem si na to nenašel čas a nebyla to moje priorita. Ale vybavení jsem měl nakoupené a to mi zůstalo.

Proto jsem šel na dalšího koníčka trochu chytřeji a začal jsem cvičit jen a pouze s vlastní vahou. Musím říci, že je to velice přívětivý koníček, co se vybavení týče. Stačí vám obyčejné oblečení, které už jistě máte, a zemská přitažlivost, která je dostupná všude (na Zemi) a je zdarma. Jinými slovy použijete podlahu, co máte doma. I tenhle koníček si vyžádal investici, ale až v době, kdy přešel z koníčku do návyku, který provádím pravidelně. Koupil jsem si kovovou šroubovací tyč do dveří, abych mohl pracovat na svých přítazích. Investice nebyla nikterak veliká, a už se mi díky pravidelnosti, se kterou cvičím, vrátila v podobě síly.

Naneštěstí v tom nejsem sám. I další lidé investují horentní sumy do svých koníčků. Některé jim vydrží, ale jiné jsou vrtkavé a rychle se omrzí. Po mých zkušenostech nemám pocit, že je potřeba hned na začátku investovat velké sumy do vybavení, které si myslíme, že je důležité pro fungování v daném oboru. Po pravdě toho potřebujeme daleko méně, něž si sami chceme připustit. Co třeba začít s úplným základem? Nepořizovat si hned vybavení, které mají profesionálové. Vybavení z nás stejně profesionály neudělá. Co z nás udělá profesionály, je soustavná činnost. Když v dané činnosti, kterou provozujeme soustavně, najdeme zalíbení, má velký potenciál nám přetrvat a teprve v tom bodě má smysl investovat do vybavení.

 

Poděkování za úvodní fotografii: Phil Gradwell via Flickr cc