Určitě již víte, že se věnuji všestrannému zocelování svého těla i mysli. Oblíbil jsem si po ráno ledovou sprchu, na probuzení a také pro otužení. Díky tomu jsme měli za minulý rok o poznání levnější účet za teplo. Celá ledová sprcha je dobré mentální cvičení, kdy je na začátku člověk lehce rozechvělý z toho jak vyleze z vyhřáté postele do prostoru, který ještě není vytopený a má se vrhnout do výru studené vody.
Za tu dobu, co toto cvičení provádím, jsem si ale na proces zvykl a nečiní mi nějaké velké obtíže. Většinou vydržím ve sprše několik minut. Je to jen odhad, protože nemám žádný časovač odolný vodě, na kterém bych to měřil. Osobně mě zase až tak moc nezajímá, přesný časový údaj. Mám radost z toho, že každý den absolvuji tuto proceduru a stávám se postupně otužilejším.
Úžasné ledové zakončení
Druhý víkend v listopadu jsem mohl prověřit svoje schopnosti a vyzkoušet si otužování v přírodě. Byla to zrovna speciální příležitost, kdy jsme se s partou chlapů po dokončení kurzu dohodli, že jako závěrečné zpečetění provedeme koupání v nedalekém zatopeném lomu. Byla to skvělá příležitost vyzkoušet si odolnost proti chladu v reálných podmínkách drsné přírody.
Nutno dodat, že nám navigace nepřála a po cestě nás čekali různé nástrahy. Nejdříve jsme dojeli k jakési zatopené jámě, která byla celá oplocená a nikomu se nechtělo do té nevábně vypadající vody vydat. Druhý pokus sliboval větší naději, jednalo se o přírodní koupaliště, asi 5 minut cesty. Když jsme dorazili a vystoupili z aut všichni samozřejmě natěšení, tak po výšlapu do kopce, jsme zjistili, že koupaliště je na zimu vypuštěné. Jaká škoda. Nakonec jsme se vydali do nejvzdálenější lokality, což byl již zmíněný zatopený lom a ten zachránil naší misi na zocelení.
Skočit, či neskočit?
Po cestě k dolu se vedli řeči, jestli tam opravdu v takové zimě skočíme nebo ne. Mě bylo ale jasné, že pokud někdo vleze do vody, tak se ostatní jistě přidají. Prostě takový skupinový efekt, kdy se nikdo nechce nechat zahanbit. Postupně všichni naskákali do vody a začal neúprosný boj s chladem, který byl znatelný všemi smysli. Je to moment, kdy člověk opravdu žije v přítomném okamžiku a nemám vůbec možnost myslet na pitomosti. Tělo si myslí, že je v ohrožení a začne tedy veškerou pozornost směřovat na zahřátí, aby ho udrželo naživu. Je to opojný pocit, kdy na začátku cítíte chlad, který se postupně mění na teplo. Na oslavu toho, že jsme se všichni odhodlali jsme si zakřičeli z plných plic na celý lom.
Někteří otužilci nevydrželi do teplé fáze a vylezli z vody o něco dříve s tím, že je velká zima. I jim patří hold, že se vůbec do tak studené vody vrhli. My, co jsme ve vodě ještě zůstali, jsme každý po svém bojovali proti všudypřítomnému chladu. Zvolil jsem hluboké soustředěné dýchání podle metody Wima Hofa, a celkem se mi dařilo odolávat. Nevím jak dlouho jsme ve vodě vydrželi, ale postupně jsem začal cítit, jak mé tělo je na povrchu velice chladné a začíná tuhnout. V tu chvíli jsem se vydal z vody ven.
Ledový na povrchu, hřející uvnitř
Venku na vzduchu bylo tepleji a já se snažil rychle osušit a obléci. Nešlo to však tak rychle, jak bych chtěl. Reakce těla byly zpomalené a když jsem se snažil osušit, tak jsem měl pocit, jako bych utíral cizí tělo. Téměř jsem necítil dotyk ručníku na své kůži. Přesunuli jsme se do auta a já si zatopil více než obvykle. Měl jsem zkřehlé ledové ruce, ale v těle jsem cítil, jak se mi rozlévá teplo.
Celý zážitek pro mě byl velice silný. A rozhodně to není naposledy, kdy se vydám napospas chladu v krásné přírodě. Lome v Blansku těš se.
Poděkování za úvodní fotografii: Emma Francis via unsplash cc