Jak už jsem psal v minulém článku, považoval jsem se za praktikujícího minimalistu, ale domácí úklid mě vyvedl z omylu. Dlouho jsem odolával, ale nakonec jsem podlehl a shlédl jsem dokument Minimalism film. Dopřál jsem si tedy něco pro sebe a věnoval jsem svůj čas koukání na dokument o minimalistech v USA. Podělím se s vámi o některé detaily.
Dokument o zásadních věcech
Hlavními hrdiny dokumentu jsou dva pánové: Joshua Fields Millburn a Ryan Nicodemus, kteří pracovali pro národní společnost zabývající se prodejem mobilních telefonů. Každý na jiném místě ve společnosti, ale měli jedno společné: oba šplhali po pomyslném firemním žebříčku a postupně sbírali nové pozice, až se dostali k šestimístnému platu.
Ne přesně ve stejný moment, ale postupně přicházeli na to, že sice mají velkou spoustu peněz a mohou si koupit, co chtějí, ale přesto nakupují na dluh, protože jim jejich peníze nestačí, a zároveň se necítí šťastní. Dělají přece všechno správně, jako je to v reklamě: mají peníze a utrácí je za věci. Ale není u nich vidět ten úsměv od ucha k uchu, který je nám dennodenně servírován v televizi. Kup si věci a budeš šťastný. Jenže štěstí se nedostavilo.
Při přechodu k minimalismu se dostavilo štěstí
Ryan si po době všiml změny u jeho kamaráda Joshuy. Ten byl usměvavý, plný energie. A to mu zrovna nedávno umřela máma a ještě do toho procházel rozvodem. Ryan ho jednou vzal do restaurace a přímo se ho zeptal, co se stalo, že je takhle spokojený, zda neužívá nějakou povzbuzující drogu. Joshua se usmál a zhruba dvacet minut vedl monolog, jak objevil minimalismus, vyházel nepotřebné věci ze svého života a udělal si v životě po dlouhé době pořádek. A konečně je šťastný, aniž by si neustále musel kupovat nové a nové věci. Ryan byl osloven a vrhl se do minimalismu společně s Joshuou a za čas objížděli celé státy a hlásili svou zprávu, že pro štěstí není třeba být zavalen hromadou věci, že stačí mít ty věci, které přináší do našeho života hodnotu. Zkrácená verze jejich poslání: „Používejte věci a milujte lidi, protože naopak to nefunguje“.
Používejte věci a milujte lidi, protože naopak to nefunguje
– Joshua Fields Millburn
Sám jsem „velký“ minimalista
Minimalismus mě oslovil už dávno. Praktikoval jsem ho a udržoval si pořádek ve svých věcech i vztazích. Jednou za rok jsem provětral skříně a poličky a zbavil jsem se věcí, které už jsem dávno nepotřeboval. Prodal jsem je, nebo je daroval. A tenhle přístup doporučuji každému. Zpochybňovat každý nákup, který děláme. Ptát se sami sebe: „Opravdu tuto věc potřebuji? Má pro mě tato věc hodnotu nebo je to jen další cetka, co má zahnat pocit prázdnoty, který je hluboko uvnitř mě? Nesnažím se ho pouze zaplnit nákupy, protože vždycky, když si něco koupím, tak se dostaví hřejivý pocit štěstí?“ Ale tenhle pocit je tak přelétavý, dlouho mi nevydrží a já zase budu muset jít a něco si koupit, abych tu prázdnotu zaplnil. Postupně se to ale stává těžší a těžší. Pocit štěstí trvá postupně kratší a kratší dobu, tak si kupuji dražší a větší věci v touze vybudit pocit štěstí a aktivovat ho na dlouho dobu. Já přece chci být šťastný. Jak to, že to nejde?
Velkou měrou za toto chování může reklama, kterou každý den sledujeme. Na počítači nebo v telefonu to máte jednoduché, prostě si reklamy zakažte. Ale co v televizi, jak se jim bránit? Řešení je jednoduší, než se zdát. Televizi prostě vypněte, nekoukejte na ni neustále. Dopřejte si také klid. A hlavně se vědomě rozhodněte, na co se budete dívat. Není nic horšího než obraz člověka, co sedí v křesle, drží v ruce ovladač a co pět minut přepíná na jiný program, protože ho žádný nezajímá. Tohle vydrží dělat celý večer a pak je unavený a jde spát. Místo toho si pusťte film, který vás zajímá. Že ho v televizi zrovna nedávají, nevadí. Dnes je možné si film zakoupit jen na shlédnutí. Nebo existují on-line půjčovny za měsíční poplatek, pokud máte opravdu rádi filmy. Zase je na zvážení, zda vám sledování filmů přináší přidanou hodnotu do života, nebo ho máte jako prostředek pro zabíjení zbývajícího času, než půjdete do postele.