Překvapivě v tomto roce je sněhu daleko více než v rocích minulých. Mrzne nám také více, než jsme byli zvyklí. Teploty se pomalu přibližují k -20°C. Po několik let předtím jsme zažívali mírné zimy, kdy teploty stěží dosahovali 0°C. A po sněhu nebylo ani památky. V té době jsem slýchal stesky, jaká je to škoda, že není taková zima a je málo sněhu. Jaké to prý bylo krásné. Když se vrátím do současnosti, tak zase poslouchám, jaké je to strašné, že je velká zima a kupa sněhu. Kdo to má pořád odklízet?
V tomto případě je těžké človeku se zavděčit, protože ať se stane cokoliv, vždycky to bude špatně a v minulosti to prý bylo lepší. Jenže ty pohledy do minulosti jsou velice idealizované. Nejsou založený na realitě, ale na pocitu, že současnost nestojí za nic, a že předtím to bylo jistě lepší. Ve své podstatě situace není dobrá nebo špatná. Situace jako taková prostě je. A záleží jenom na nás jak se na ní díváme.
Stejně jako dnes ráno, když jsem přišel k autu a viděl jsem tu sněhovou nadílku, která na něm přistála. Nejdříve jsem se rozlobil, že kdyby nebyl žádný sníh, nemusel bych to auto zametat a mohl bych klidně nasednout a jet. Jenže takovéhle chování mě moc nepomůžu, spíš mi přitíží. Tak jsem pohled na situaci otočil, vzal do ruky koště a začal zametat auto. Byla to pro mě hra. Něco ve smyslu, objev skrytý poklad. A užíval jsem si to. Situace se nezměnila. Pořád sněžilo a já měl auto pokryté sněhem. Změnil se můj přístup, kdy jsme na to nekoukal jako na problém, ale na výzvu nebo raději hru. A každý si přece rád hraje.
Sníh jsem nakonec odklidil a zasedl za volant. Silnice nebyla samozřejmě ještě prohnutá a mě čekala cesta do kopce. Mohl jsem nadávat na silničáře, že cestu neprohrnuli, ale v té chvíli mě to vůbec nenapadlo. Z mého pohledu to bylo dobrodružství, které bylo přede mnou a čekalo než ho zdolání. Asi po třech pokusech jsem kopec vyjel a dostal jsem se na hlavní silnici, která už prohrnutá byla. Dobrodružství jsem si užil. Všechno je jenom o našem pohledu na situaci.
Neznamená to, že se vždy dívám na situaci pozitivním způsobem a pokaždé hledám řešení. Postupně ale své chování přepínám právě tímto směrem. Raději vidím situaci před sebou jako dobrodružství, než jako problém. S problémem se těžko nakládá a my lidé máme tendenci se mu vyhýbat. Dobrodružství nebo hra je něco, co nás naopak přitahuje a pomáhá nám situací projít. Vždy jsou v životě okamžiky, kdy si člověk chce prožít bolest a smutek. A to je v pořádku. Na druhou stranu žít celý život v bolesti a smutku není nic příjemné. Třeba stačí jen změna pohledu na danou situaci.
Poděkování za úvodní fotografii: Cristiana Bardeanu via Flickr cc