Vrátíme se spolu hezky do minulosti a objevíme pradávné mýty o jídle, které jsme slýchali u stolu, když jsme zrovna jedli. Třeba se vám taky nějaký vybaví. Pojďme si je spolu hezky po jednom rozebrat a rozbořit je na prach. Není totiž nic otravnějšího než zvyk, který jsme si vytvořili na falešném základě. A co se týká jídla, tak se říkalo opravdu hodně, jen aby do nás dostali kousek sousta.
Musíš sníst všechno, co máš na talíři
Tento mýtus byl pro mě strašák dlouhou dobu. Ještě před pár lety nade mnou vládl svou mocí. Většinou jsem ho slýchal od babiček, když jsem u nich byl na obědě. Ale ne jenom od nich.
Mýtus vznikl tak, že starší generace zažila válku a nedostatek potravin a tudíž byli naučení sníst všechno, protože nikdy nevěděli, kdy se zase budou moci najíst. Skvělá rada v té době, kdy byl nedostatek jídla. Jenže momentálně je to velice nebezpečná rada. Jídla je dostatek, nebo spíše nadbytek a na talíře se ho dává vrchovatě. Jednoduše nás tato rada nutí k tomu se přejídat, sníst více než naše tělo potřebuje. A tím si postupně budujeme nezdravý návyk s jídlem, že ho pravidelně do sebe hrneme velké množství a potom se cítíme plní, nepohybliví.
Vzpomínám si, jak nade mnou stáli a říkali mi, že pokud všechno nesním, tak nemůžu od stolu. Nebo jindy zvolili taktiku cukru, že pokud to nesním, tak nedostanu zákusek. Všechny tyhle věty formovaly mé stravovací návyky a díky nim jsem se po dlouhá léta úspěšně přejídal.
Postupně jsem si ale našel strategie, jak omezit jejich drtivý dopad. Při návštěvě u babičky jsem si vždycky říkal, o dost méně jídla, než jsem měl chuť sníst, protože babička mi chtěla vždycky přilepšit a nandala mi pokaždé o několik kusů navíc. Takže já jsem nakonec dostal tolik kolik jsem si myslel, že sám dokážu sníst.
Ale i dlouho po tom v dospělosti, jsem sám sebe přistihl, jak se nutím dojídat jídlo na talíři, které jsem si sám nandal. Vzpomínám si na ten pocit, když jsem dojedl, byl jsem celý nafouklý a přecpaný. Řekl jsem sám sobě dost a dovolil jsem si nedojíst všechno jídlo, co mám na talíři. I v situaci, kdy je ho opravdu jen kousek. Dal jsem si pravidlo, že když se cítím plný, tak už se nebudu cpát. A funguje to opravdu dobře.
A co dělám se zbytky jídla na talíři? Prostě si je zabalím a odložím do lednice na další den. Nevím proč, ale tohle nikoho z těch, co mě do jídla nutili nenapadlo. Nejtěžší bylo urovnat si v hlavě, proč některé věci dělám. Když jsem pochopil, že se jednalo o strach mých babiček, abych měl co jíst a nepoznal hlad. Tak jsem si dovolil změnit tento návyk a nahradil ho jiným, který mi více vyhovuje. Totiž dovolit si nedojíst všechno na talíři.
Když nebudeš jíst, tak nevyrosteš
Jeden z mých oblíbených mýtů. Jako malý kluk jsem chtěl být velký a silný. A moje rodina na to hřešila. Pohádku o nedostatku jídla a zamezení růstu jsem slýchal často. Na začátku jsem jim na to skočil. Později jsem se tomu jen smál. Zase jeden z mýtů, který vznikl v době nedostatku potravin. V současné době není platný. Ano pokud nebudete zcela nic jíst jistě nevyrostete. Ale to by vás měl trápit jiný problém než je výška vašeho vzrůstu. Mýtus souvisí úzce s předchozím. Máte jíst hodně, dokud tu možnost máte. Pokud nesníte všechno, co vám přichystali, nebojte se, určitě taky vyrostete.
Nezapíjej každé sousto
Tento požadavek se na mě valil vždycky, když jsem měl sucho v ústech při jídle a chtěl jsem si je svlažit. Vycházel z předpokladu, že když se budu při jídle prolívat pitím, tak se do mě tolik nevejde. A když toho nesním tolik, tak zase nevyrostu. Ale zkuste si sníst kousek bábovky bez toho, abyste se alespoň jednou nenapili. Takže pít doporučuji podle potřeby. Někdo vydrží až do konce jídla. Já si rád svlažím hrdlo několikrát během večeře. Neznamená to, že sním málo jídla. Dám si prostě tak akorát, kolik mému tělu dostačuje.
Jestli máte také nějaké mýty o jídle, které jsou ve vás zakořeněny, přiveďte je na světlo a zjistěte, zda jsou založeny na pravdě nebo na něčem falešném. Většina jich je založena na strachu jako ty moje. Nikdy není pozdě na přehodnocení svých návyku.
Poděkování za úvodní fotografii: Brooke Lark via unsplash cc