Při to všem shonu každodenního života jsem zapomněl na jednu důležitou skutečnost. A tou skutečností je, že si mám vychutnávat každý okamžik. Často na to zapomínám a je to velká škoda. Naštěstí jsem měl možnost si tuto skutečnost uvědomit. A vedla k tomu jedna taková banální činnost. Ale abych nepředbíhal začnu od začátku.
Před námi je podzim a tady, jak už to tak bývá, začínají foukat silné větry. Když jsem hledat nějakou zajímavou aktivitu pro mojí dceru, napadlo mě, že bychom mohli spolu jít pouštět draka. Ano, létajícího draka. Když jsem byl ve městě narazil jsem náhodou na jedno hračkářství, a tam měli draky hned na pultu, takže jsem neodolal a jednoho hned koupil. Drak nějakou dobu zahálel doma a nebyl vůbec použit, protože jsme cestovali a nevzali jsem ho s sebou.
Tenhle týden jsem se vrátil ze zaměstnání a plán už jsem měl téměř jasný. Po cestě domů krásně foukal vítr, takže jsem se rozhodl, že se vypravíme s dcerkou pouštět draka. Doma jsem tuto skutečnost oznámil. Setkal jsem se s kladným ohlasem, a tak jsem tedy vyrazili na nedaleké pole, které bylo lehce zarostlé.
Pouštění draka
Vybalil jsem draka a složil ho, navázal a vyzkoušel jestli všechno drží. Když jsem byl patřičně spokojen, pustil jsem draka do větru a pomalu odmotával provázek, abych ho dostal výše a mohl ho předat mojí dceři. Jak jsem tak držel draka a on se vznášel na obloze něco ve mě se změnilo, a měl jsem pocit, jako bych byl zase ten malý kluk co chodí pouštět draky. Rozzářil se mi úsměv na rtech a pouštění draka jsem si opravdu užíval. Po dlouhé době jsem cítil radost při dělání takové banality.
Samozřejmě, že jsem draka předal po chvilce dceři, aby si to také vyzkoušela. Ale jí zajímá všechno možné a u ničeho zatím dlouho nevydrží, takže ani ne po minutě se jala prohlížet si co všechno se na poli skrývá. Já jsem dostal draka zase do svých rukou a byl jsem uvolněný, jak jsem pozoroval toho draka co se vznáší ve větru nad mou hlavou. Povolil jsem mu provázek na maximum a nechal ho jen tak poletovat.
Uvědomil jsem si, že přesně tohle mi chybělo. Ne konkrétně pouštění draka, ale nějaká činnost co by mi přinášela radost. Jsem rád, že jsem draka pořídil. Budu ho chodit pouštět častěji. A pokusím se najít ještě další činnosti, které mě takhle rozzáří. Je to jako bych se vracel do dětských let. Říká se, že každý muž je pořád ještě dítě, a já tomu teď věřím. Takže konejte co vás činní šťastnými.