Nemusel jsem dlouho přemýšlet, co na mě v poslední době zapůsobilo nejvíce. Byla a stále je to moje žena a životní partnerka Lucka. Patří jí můj největší obdiv. Neustále mě dokáže překvapovat. Podle mě je právě toto základ každého dobrého vztahu a manželství.
Budu trochu konkrétnější. Známe se spolu dobře, důvěřujeme si a dokážeme tomu druhému poodhalit zákoutí svého života, o kterých nemá nikdo jiný ani potuchy. Je to velice intimní záležitost. Člověk se odhaluje více, než je u něho zvykem. Na místě může být i strach z reakce druhého. Jestli se na mě bude ještě stále dívat tak, jak se na mě dívala předtím, než jsem vyslovil dlouho skrývanou pravdu o sobě. Samozřejmě to tak funguje i z druhé strany. Jenže ve vztahu jde právě o důvěru v toho druhého, že vyslechne vaše niterné tajemství a nikomu je neprozradí. Nebude se na vás dívat s opovržením, ale právě s ještě větším pochopením, že vás kousek po kousíčku lépe poznává.
A právě díky tomu, že se s Luckou tak dobře známe, ji obdivuji a vážím si jí. Líbí se mi její přístup k životu. Ba co líbí, motivuje mě samotného na sobě pracovat. Je povznášející vidět osobu vám nejbližší, jak se nespokojí s průměrností, ale dá přednost dalšímu seberozvíjení a zdokonalování.
Měl jsem možnost být přítomný u porodu a všechno vidět z mužské perspektivy. Jedná se pouze u můj subjektivní pohled na věc. Každý může danou situaci vidět různě. Pro mě ale byl porod stěžejní situací, kdy jsem si naplno uvědomil, jak je moje žena silná. Jakou má odvahu a odhodlání. A také barvitou slovní zásobu, když si potřebuje ulevit. Ale porod jako takový, je třešničkou na dortu. Když si uvědomíte, že nejdříve musí nastat období, kdy se plod vyvíjí v malého človíčka, které trvá většinou devět měsíců. To je přesně doba, kdy žena nemá na starosti jenom sama sebe, ale ještě nový vzkvétající život, o který musí pečovat, aby prospíval. Nese to s sebou samozřejmě mimo fyzické zátěže také emocionální změnu. Na místě je přemítání o smyslu života.
Pomyslný vrchol je již zmiňovaný porod, kdy žena musí předvést fyzickou odolnost a zarputilou odhodlanost přivést na svět nový život. Toto odhodlání je důležité. Je totiž schopné překonat jakoukoliv bolest. Moje zkušenost s porody mé ženy je bez jakýchkoliv preparátů na urychlení porodu nebo na tlumení bolesti. A za to patří Lucce velký obdiv. V době, kdy je běžné vše urychlovat a usnadňovat, se vydala přirozenou cestou. Cestou, která pro ni nebyla snadná, ale jsem přesvědčen, že jí dopomohla k získání většího sebevědomí a víry v to, co sama dokáže.
Pro mě je a bude Lucka, vždy hrdinkou a zářící hvězdou, která svůj život žije a ne pouze přežívá. Která ochutnává všechna ovoce, co se jí nabízejí, a nebojí se experimentovat. Která ví, že se strachem se dá pracovat jenom tak, že se mu postavíme čelem po malých dávkách. Nikdy se ho nemusíme zbavit. Bude naší součástí do posledních dní, je důležité mu nepodlehnout, ale postavit se mu.
Díky mé přítomnosti u porodu se mi otevřely oči. Viděl jsem, co všechno ženy dokáží. Co všechno dokáže Lucka. Tímto má u mě obrovský obdiv a úctu. A stejně jsou na tom všechny ženy, kterým se tato úcta a obdiv nedostává, i když by měla. Ano, i vy máte můj obdiv a úctu.