Nikdo mi nerozumí, nikdo neví, co chci. Jak je to možné? Je snad celý svět proti mě? Tak asi takhle jsme ještě nedávno uvažoval. Připadal jsem si ztracený. A to jsem požadoval jenom základní věci. Tedy pro mě základní a v tom byl ten háček.
Krutá pravda
Já jako osoba se svým jedinečným pohledem na svět jsem očekával, že ostatní budou dopředu vědět, co chci a potřebuji, aniž bych jim to řekl. Zdálo se mi to tak zřejmé. Přece, když to vím já, tak to musíte taky vědět. Chyba lávky. Zjistil jsem hrůzostrašnou pravdu, o kterou se tu s vámi podělím.
Nemůžu předpokládat, že ostatní vědí a chápou vše stejně jako já.
Brr, taky jste se osypali?
V komunikaci je dobré nepředpokládat a sdělovat všechny skutečnosti. V partnerské komunikaci to platí obzvlášť. Nebo se vám nikdy nestalo, že jste si mysleli, že váš partner ví něco pro vás naprosto zřejmého, ale on to nevěděl a dostali jste se tak do zbytečné hádky. Mě se to stalo nesčetněkrát, a ještě asi několikrát stane. Neznamená to ale, že chci v takovém stylu komunikace pokračovat, raději ji chci změnit na komunikaci otevřenou, kde sděluji všechny informace.
Očekávám neočekávané
Očekávání je největší bolest naší doby. Máme spoustu očekávání na své blízké i na lidi kolem. Jenže bez toho, abychom jim to sdělili, nebo ještě lépe se o tom pobavili, nemáme šanci být spokojení. O naší spokojenost jde především. Očekávám, že mi při placení v obchodě dají účtenku, vedu si totiž záznamy, kolik za co utratím. Očekávám, že se moje děti budou chovat správně. Očekávám že mi poděkují, když pro ně něco udělám. Očekávám…
Jenže tohle není cesta. Neustále něco očekávat od druhých znamená být neustále zklamáván. Sám jsem to dělal podobně, měl jsme velká očekávání. Často se ale stalo, že se nenaplnila a já jsem poté byl mrzutý a nespokojený. A očekával jsem ještě více. Měl jsem pocit, že nedělám nic špatného, že přece jenom chci dostávat nejlepší dárky, tak proč je nedostávám? Nikomu jsem to ale neřekl, co za dárky si přeji. A přesně tady byl zakopaný pes. Jediné co stačilo udělat, bylo podělit se o svoje tužby s okolím.
Rozčarování
Není třeba očekávat, tohle je slepá větev, která brzy končí a přináší pouze problémy, nepochopení a pláč. Místo očekávání praktikuji domlouvaní. Rozhovor mezi lidskými bytostmi. Kdy na jedné straně řeknu já, co potřebuji, a na straně druhé to vysloví stejně můj partner a takhle se domlouváme spolu. Dáváme spolu dohromady společný pohled na svět a to, jak nám v něm vyhovuje žít. Přístup dohody je založen na porozumění a naplnění potřeb obou stran. Na oplátku ale vyžaduje upřímnost, bez které by postrádal smysl.
Ještě se vám chce něco očekávat nebo raději začnete s druhými otevřeně komunikovat a domlouvat se na tom, co opravdu potřebujete? Celé tohle je o změně přístupu. Dlouhou dobu jsme byli učeni, jak se co má dělat správně, a tak to vyžadujeme i od ostatních. Jenže ne všichni to mají stejně. Proto je potřeba přijmout naši odlišnost a jen díky tomu se můžeme naučit něco nového o svém okolí, ale i o sobě.
Poděkování za úvodní fotografii: Leon Kirchner via unsplash cc