S penězi je vždycky problém. Už jejich tvar není moc nápomocný, prostě se mi po čase vždy rozkutálely. Jak ale zabránit tomu, aby se ode mě nevydávaly pryč, ale zůstaly se mnou?
Cesta peněz
Většinou peníze dostávám každý měsíc jako svou výplatu. A to je pravidelný příjem. Můžu také vyhrát v loterii, nebo mi po bohaté tetičce zůstane pěkné jmění. A to je neočekávaný příjem. Těžko se s ním počítá. Spíše bych s ním nepočítal vůbec. Když ale přijde, je to milé překvapení.
Musím se přiznat, že jsem měl veliké štěstí (rozum?) a nedostal jsem se do pasti dluhů. Vždy ve mně vyvolávalo pocit odporu někomu dlužit peníze. Tím pádem jsem se nedostal do záporných čísel. Ale na druhou stranu jsem taky po výplatě většinou skončil lehce nad nulou. Byl jsem schopný utratil velkou část peněz za různé předměty, které jsem „nutně potřeboval“. Většinou se po čase ukázalo, že je až tak moc nepotřebuji a nečinně mi leží na nočním stolku nebo ve skříni. Dělal jsem si radost, ale ta byla sama o sobě jenom chvilková. Jako dotek motýla. Jen co jsem si danou věc koupil, tak pocit radosti vyprchal. Jenže problém byl v tom, že já jsem si chtěl dělat radost často. Tím jsem se celkem jednoduše přiblížil k nulovému kontu.
Až po čase jsem začal přemýšlet, jestli opravdu potřebuji všechny ty předměty, které jsem si kupoval. A jestli si je nekupuji jenom z důvodu, že mi něco v životě chybí. Je to těžké uvědomění, ale to nejlepší, co člověk může udělat. Je to jako probuzení ze sna. Všechno se zdá být ideální, než člověk otevře oči. Jenže samotné otevření očí je ze všeho nejdůležitější. Po tom co jsem si uvědomil, že moje přemrštěné nakupování nevede stejně k radosti, ale spíše ke strastem, hlavně v podobě uklízení a údržby nakoupených věcí, jsem výrazně omezil tento nákupní návyk a začal jsem peníze spíše šetřit.
Díky své spořivé nátuře si teď můžu většinu věcí, co potřebuji nebo chci, koupit za hotové peníze. Několikrát se mi to osvědčilo při příchodu nečekané události, kdy bylo potřeba vydat větší množství peněz. Kdybych neměl peníze naspořené, tak nevím, co bych dělal. Proto se snažím vždycky mít nějakou rezervu.
Hodilo se mi to také, když jsem si pořizoval svůj první dopravní prostředek. Od dětství jsem snil, že budu jezdit na motorce. A díky tomu, že jsem si na ni ušetřil, jsem opravdu mohl vyrážet na výlety a cestovat za rodinou jednou stopou.
S šetřením jsem začínal opatrně a spořil jsem po menších částkách, ale postupně jsem se dopracoval k pravidelnému odkládání 25 – 30% ze svého příjmu.
Klíč k tomu jak si ušetřit je v pravidelnosti odkládání stejné částky bokem každý měsíc. Tato částka může být na začátku nepatrná, prostě taková, abyste mohli v klidu naplnit své základní potřeby. Po čase je ale dobré částku postupně zvyšovat. Neexistuje žádné ideální číslo. V mém případě jsem si řekl, že chci odkládat 1/4 ze svých příjmů. Celkem se mi daří a někdy si odložím i více.
Kde vzít peníze na odkládání
Další důležitá otázka je, kde vzít peníze, ze kterých můžu šetřit, když mi finance vycházejí tak akorát? Jednoduchá odpověď zní: v omezení výdajů. Jenže to se lehčeji řekne než udělá.
Nejideálnější způsob je vedení si jednoduchého záznamu o svých příjmech a výdajích za každý měsíc. Tímto způsobem jste schopní identifikovat finanční propasti ve vaší domácnosti. A můžete se jim vyhnout.
Platíte nesmyslně vysoké částky za provoz mobilního telefonu? Jak je možné, že tarify zdarma nebo neomezené stojí tolik? Zkoušeli jste si někdy propočítat kolik stojí vaše volání, kdyby si operátor účtoval po minutách a smskách? Já jsem si to zjišťoval a díky tomu jsem se rozhodl, že nepotřebuji žádný neomezený tarif, ale stačí mi základní, kde platím za to, co skutečně provolám. Hlídám si dobu, po kterou hovořím. Moje hovory jsou daleko efektivnější. Když si chci popovídat, sejdu se s kamarády naživo. Když se naživo sejít nemůžete, zkuste třeba Skype nebo jiný nástroj pro volání přes internet, za který nemusíte platit.
Díky tomu že nemáme doma televizi, tak jsem schopný krásně ušetřit, protože se mi nevalí do hlavy proud reklam, který nutí k impulsivnímu nakupování. Přesvědčili vás, že potřebujete satelit? A využíváte všech 1367 kanálu, nebo si vystačíte se základními kanály? V tom případě zrušte satelit. Kupujete si sladkou odměnu po obědě? A už víte, na kolik vás přijde za celý měsíc? Zkuste se odměňovat jen za každý druhý oběd. Zbytek si můžete spořit. A takhle by se dalo pokračovat.
Co s půjčkami?
Osobně nemám s dluhy zkušenost, takže nemohu objektivně říct, jak se s nimi popasovat. Můj skromný odhad za použití selského rozumu je:
- Co nejdříve půjčky splatit.
- Nedělat si další.
- Prozkoumat pocit, který vás vede k neustálému nakupování.
- Nekonsolidovat půjčky, ať se to zdá jakkoli lákavé. Budete neustále platit a platit.
- Nepůjčovat si, když víte, že nebudete schopní půjčku splatit.
Poděkování za úvodní fotografii: Mike Photo Art via Flickr cc