Poslední dobou se toho hodně děje a vyžaduje to mou plnou pozornost a nasazení. Všechno se chystá na jaro, takže je potřeba připravit zahradu a uklidit domov. Všechno tohle je fajn, ale taky pěkně náročné. Mám pocit, že mi večer už nezbývá moc energie. A když jdou dny v takhle vysokém tempu, do odpoledne v zaměstnání a poté hned do monterek a pěkně se ušpinit na zahradě, tak mám chuť na chvilku vypnout a užívat si nějaké jiné činnost. Nejlépe takové, která mi přinese radost.
Měl jsem to štěstí, že na mě zrovna jedna taková činnost číhala za rohem. Měl jsem totiž schovanou motorku u naší bývalé domácí v garáži, protože jsem jí v zimě nechtěl převážet. Domluvil jsem se s ní, že si motorku u ní nechám do jara, až bude možné s ní v klidu a za příjemného počasí přejet k nám domů. A přesně ten okamžik nastal před 14 dny v pátek. Celý týden jsem se na projížďku těšil a přemýšlel jsem, jestli je motorka v dobrém stavu po zimě a jestli půjde nastartovat.
Volný pátek je třeba využít
Bylo zrovna před velikonoční volno a já jsem vyrazil dopoledne na cestu s rodinou. Byl jsem domluvený, že si vyzvednu motorku a pojedu domů a oni tam ještě zůstanou u jedné kamarádky a budou si spolu povídat a děti si budou hrát, protože se dlouho neviděli. S takovýmhle plánem jsem byl nadmíru spokojen. Budu mít čas jen pro sebe a navíc s oblíbenou motorkou. Těšil jsem se opravdu jako malý kluk. Dokonce jsem si s sebou vzal i nabíječku na baterku, kdyby náhodou po zimně odmítla sloužit. Naštěstí jsem jí nepotřeboval.
Když jsme dorazili, přivítal jsem se s paní domácí a poprosil jsem jí, aby mi otevřela garáž, ať se můžu na motorku podívat. Viděla v mých očích nadšení, tak mi jen půjčila klíče od garáže a řekla, že cestu už znám. Poděkoval jsem jí a vydal se za mojí Hondou CBF 500. Otevřel jsem garáž a ona tam stála v celé své kráse. Vytlačil jsem jí ven a prohlédl na světle, jestli je všechno v pořádku. Všechno vypadalo, že je na svém místě. Nevydržel jsem to a musel jsem jí zkusit nastartovat. Nejdřív se jí mršce nechtělo, ale na potřetí naskočila a tím mi vykouzlila úsměv na tváři. Když jsem slyšel ten zvuk, jak si příjemně brblá, už jsem věděl, že tady dlouho nevydržím a budu jí muset osedlat.
Jen tak se projet na motorce
Chvíli mi trvalo než jsem se dostal do přivezeného obleku a nasadil si všechny bezpečnostní prvka. Stálo to ale za to. Rozloučil jsem se s rodinou a vyrazil k nejbližší pumpě zkontrolovat pneumatiky a případně je dofouknout. Chtěli jen trochu, přes zimu opravdu dobře vydrželi. Jakmile bylo vše v pořádku mohl jsem vyrazil. Dal jsem se na cestu k Brnu. Nikam jsem nespěchal. Projížděl jsem zatáčky a zase si na mašinu zvykal. Stačí pár měsíců a při první jízdě mám pocit, že se to musím zase znovu učit. Ale stačilo ujet několik kilometrů a všechno bylo zase zpátky. Jak je potřeba přenést těžiště, jak a kdy řadit. Všechno jsem si vybavil a používal.
Opravdu jsem se cestou radoval a usmíval jsem se kolem sebe. Bylo zrovna nádherně, sluníčko svítilo. Všichni někam cestovali jen já jsem nejel nikam, zcela bez cíle. Prostě jsem plul po silnici a užíval jsem si každý metr asfaltu. Nechtěl jsem jet po hlavních tazích, kde je velký provoz a samá rovina. Vybíral jsem si ty nejzapadlejší silničky, kde se stěží někdo vyskytuje. Narazil jsem na jednoho jezdce, který jel ještě pomaleji než já. Asi se kochal krajinou o něco více. Chvilku jsem jel za ním, ale přestalo mě to bavit a tak jsem ho předjel. Chtěl jsem jet svou rychlostí bez toho, aby mě někdo omezoval. Užíval jsem si akcelerace a zatáček. A že jich po cestě bylo. Vybral jsem si opravdu klikatou cestu.
Krása cestování
Jel jsem do kopce i z kopce a hltal ubíhající krajinu. Nic tak nádherného jsem už dlouho neviděl. Jsem spíš typ jezdce „kochač“. To je ten, který jede většinou podle předpisů, někdy a pomaleji a kochá se krajinou. Rychlá jízda mě baví jen někdy a v některých úsecích, ale nevyžaduji jezdit maximálkou pořád.
Projel jsem si pěkně Blansko a zjišťoval jsem, co se v které části nachází. Zdravil jsem kolegy jezdce. Vytáčel jsem motor, nebo jsem ho nechal v klidu běžet. Nasával jsem atmosféru jízdy na motorce a radoval jsem se z každého pohybu.
Ať už je to cokoliv, pro mě právě jízda na motorce, která mi dělá radost, stojí za to jí dát šanci a nechat se obšťastnit.
Poděkování za úvodní fotografii: Ryan Waring via unsplash cc