Vážím si své práce

Máte pocit, že si okolí cení toho, co pro ně děláte? Pojďme se podívat na to, jak si vy sami můžete vážit své práce a dát to patřičně vědět i ostatním.

Jeden příklad za všechny. Honzův kolega Mirek ho v zaměstnání požádal, jestli by pro něj neudělal jeden malý úkol, kterému Honza dobře rozumí. Pro Honzu to nebyl žádný problém, tak zadaný úkol přijal. Uběhl nějaký čas a Honza úkol vypracoval a informoval o tom Mirka. Mirek Honzovi poděkoval za odvedenou práci. Honza odpověděl slovy: „Není zač“. A tím jejich rozhovor na nějakou chvíli skončil. Po čase Mirek zašel zase za Honzou a chtěl po něm, aby pro něho udělal jinou práci. Honza souhlasil. Po dokončení úkolu mu už Mirek ale nepoděkoval. Takhle to šlo dál a Mirek zadával Honzovi stále víc úkolů bez jakéhokoliv vděku.

Máte pocit, že je vám předchozí příklad povědomí? Setkali jste se s podobnou situací ve svém životě? V jaké roli jste se nacházeli? Byli jste Mirkem nebo Honzou? Nebo někým úplně jiným, kdo jen zdáli pozoroval, co se děje? Ať už to bylo tak nebo onak, podíváme se podrobně na situaci z obou stran.

Mirek byl v pozici člověka, co žádá o službu svého kolegu, který rozumí danému oboru více. Požádal Honzu o pomoc a ten mu vyhověl. Po dokončení úkolu Mirek Honzovi poděkoval. Honza však pronesl slova: „Není zač“, která se dají přeložit i jako: „Netřeba mi děkovat, nějak jsem to zvládl“. Mirek tedy příště, když žádal Honzu o pomoc, věděl, že mu za tuto službu již nemusí děkovat. A může Honzu využívat častěji, jelikož si Honza neváží svého času ani odvedené práce. A tak se taky dělo.

Honza na druhou stranu dostal od Mirka úkol a nebyl problém ho pro něj vyplnit. Úkol splnil, a když mu Mirek děkoval pronesl Honza větu: „Není zač“. Tím dal ze své strany vědět, že to pro něj byla „brnkačka“ a netřeba mu děkovat. Jenže tím si zpečetil budoucí nárůst úkolů z Mirkovi strany bez jakéhokoliv ocenění své práce.

Když si člověk neváží své práce nebo času, který na splnění úkolu vynaložil, tak automaticky odpovídá: „Není zač“ na poděkování. Může to být způsobeno malou mírou sebevědomí. Jestliže je druhá strana dostatečně bystrá a zákeřná, postřehne tuto slabost a začne člověka zahrnovat dalšími úkoly bez známky vděku. Je to oprávněná reakce.

Jak si tedy vážit vlastní práce a dát to vědět i ostatním? Je to velice prosté. Na větu typu: „Děkuji, že jsi pro mě udělal…“, můžete odpovědět: „Rádo se stalo“, nebo „Rád jsem to pro tebe udělal“. Tím dáváte jasně najevo, že si vážíte své práce a času na svěřeném úkolu a přijímáte poděkování. Také to svědčí o vašem zdravém sebevědomí.

Takže až vám příště bude někdo děkovat za provedenou práci, dobře si rozmyslete, jak mu odpovíte. Malá změna v odpovědi může mít velký vliv na váš budoucí život.

Zásluhy za změnu mé odpovědi „Není zač“ na „Rádo se stalo“ patří mé přítelkyni Lucce, které tímto děkuji, že mě upozornila na jednoduchou možnost, jak si vážit sám sebe v každodenním životě.

 

Poděkování za úvodní fotografii: Vicky via Flickr cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.