Při mé pouti životem jsem potkával rozličné osobnosti. Naslouchal jejich obtížím a trablům a chtěl jim pomoci se jich zbavit. Rád jsem rozdával dobře míněné rady. Jenže výsledek byl pokaždé stejný. Druhá strana o žádnou radu nestála. Chtěla si jen postěžovat, aby měla pocit, že její problémy někdo vyslechne a v ideálním případě převezme na svá bedra.
Kolikrát jsem se o to také snažil, a dělal jsem si starosti za někoho jiného. Jenže těžko se řeší problémy cizí osoby, když jediný, kdo je může vyřešit, je právě ona. Pokud je vám toto známo, máte v životě velkou šanci nepřebírat problémy za někoho jiného. Každý si dokáže řešit své problémy. Pokud ale nechce, není potřeba do toho zasahovat. Tím, že zasáhnete a vyřešíte problém za něj, ho ubíráte o cenné životní zkušenosti, které by mohl v budoucnu využít ve svůj prospěch.
Když totiž budete neustále řešit problémy ostatních, říkáte jim tím, že jsou ve vašich očích neschopní a nikdy nic nedokážou správně. Ale právě tohle je začarovaný kruh. Jak mohou zlepšit své schopnosti v oblasti zvládání problémů, když ani nedostanou šanci. Další způsob může být právě to, že víte, co musejí udělat správně, a dokonce jim to i říkáte, ale oni to nedělají. Nabízí se otázka proč. Proč to nedělají? Netlačíte na ně moc? Nechcete aby se změnili v oblasti, kterou vy sami nemáte ještě zcela probádanou?
Postupoval jsme úplně stejně a každému říkal, co má jak dělat správně. Sám jsem se ale svými radami neřídil. Jak jsem potom před nimi vypadal, když jsme ani sám nebyl schopný dodržovat, co jsem kázal. Když jsem se nad tím zamyslel, nezbylo mi nic jiného, než přestat dávat dobře míněné rady a začít nejdříve sám žít podle mého kázání.
A musím přiznat, že to není úplně snadné. Jíst zdravě, pohybovat se a cvičit, komunikovat s lidmi, dokončovat úkoly… Ochutnal jsem sám svou medicínu. Neměl jsem už potřebu někoho přesvědčovat, co má jak dělat správně. Sám jsem se snažil každý den se zlepšit. Když mě někdo požádá o pomoc, rád mu pomůžu, ale nevnucuji se. Díky tomu, že jsem sám začal naslouchat svým radám, tak jsem se dostal daleko ve cvičení s vlastní vahou. Je to vidět díky mému notýsku, kam si zapisuji údaje o každém cvičení, které provádím. Postupně jsem se dostal na pokročilejší cviky, které vyžadují více síly a obratnosti.
Naposledy jsem začal měnit své stravovací návyky. Nejdříve jsem vysadil z jídelníčku cukr. O měsíc později jsem se vrhl do programu Whole30. Zhruba po měsíci, kdy jsem byl v programu, jsem navštívil svůj rodný kraj a také svou rodinu. Všude jsem pěl ódy na Whole30 a jaké to na mě mělo pozitivní účinky. Nikoho jsem ale do ničeho nenutil. Jen jsem popisoval vlastní zkušenosti, a také ta změna byla opravdu vidět. Nejvíce asi úbytek váhy, kterého si každý všiml. Samozřejmě jsem sklidil posměch, že si nemohu dopřát pivo v restauraci nebo že nemohu ochutnat chlebíčky. Pivo bych si dal, chlebíčky klidně oželím. Nijak mě to však nevykolejilo z programu Whole30 a dále jsem se ho držel. Po dvou dnech, když jsem dorazil domů, jsem dostal sms zprávu s žádostí o radu, jak začít s programem Whole30. Skvělé, někoho jsem motivoval ke změně, aniž bych ho k tomu tlačil nebo radil, co má dělat.
V podobném duchu proběhla i návštěva u Lucčiných rodičů. Dokonce mě požádali, zda bych jim nezapůjčil jednu z knih, kterou vlastním. Rád jsem to udělal. Svým přístupem se mi podařilo navnadit další ke změně stravování, nebo alespoň k vyzkoušení jiného způsobu.
Nemám potřebu ostatní poučovat, jak co mají dělat. Dávám jim svobodu volby a možnosti poučení. Nabízím motivaci vlastním příkladem. Žiji to, co hlásám. Chcete změnit ostatní? Změňte nejdříve sebe. A ano nejde to hned. Bude to chvilku trvat, ale stojí to za to. Odměna není v tom, že jste změnili ostatní, ale že jste dokázali změnit sebe.
Poděkování za úvodní fotografii: Chris Luczkow via Flickr cc