Jídlo jako vášeň

Všimli jste si také reklamy od společnosti Kauflandu, která je na billboardech různě k vidění, kde se otylý muž ve středním věku chystá zakousnout do grilované kukuřice. Hlavní zpráva reklamy zní, že jídlo je vášeň. Což je zajímavá myšlenka k prozkoumání. Jak se to vlastně stalo, že je jídlo vášní a ne něčím základním?

Od pradávna člověk bojoval o jídlo. Ať už lovil mamuta, nebo sbíral nějaké plody, nikdy toho neměl dost a byl to doslova boj. Po nespočet generací jsme byli naučeni, že když se můžeme najíst, tak se máme najíst dostatek, protože příště už třeba nebude co jíst. A takhle to opravdu dlouho dobu platilo. Zeptejte se třeba babičky, jak to měla s jídlem. Jestli ho třeba vyhazovali. Určitě vám řekne, že ani kousek nepřišel na zmar. Ale rozhodně z toho netloustli, tak jako my v dnešní době.

Jídlo je vášeň – Kaufland

Předtím bylo všechno o přežití. Zajištění sebe a rodiny. A někdy to bylo sakra těžké. Byla období, kdy nebylo co jíst. Ale to už je všechno za námi. Alespoň v naší zemi ve středu Evropy. Teď se situace rapidně otočila. Jídla je najednou dostatek. Co dostatek, spíše nadbytek. A my jsme se zatím nestačili tomuto trendu přizpůsobit. Pořád v nás jsou zakódovány staré návyky, které se předávali z generace na generaci, a které nás dokázali udržet naživu. Jenže teď nás spíše omezují. Dělají z nás otroky jídla. Místo toho, abychom žili život, tak ho často věnujeme myšlenkám na jídlo a nebo přímo jídlu samotnému. Buď na jídlo myslíme, nebo ho do sebe cpeme.

Co o nás prozradí chvilka bez jídla

Minulý týden jsem měl možnost si dát dvakrát denní půst. To znamená, že jsem celý den nejedl, jen jsem pil vodu. Už dlouho jsem to takto neudělal. Ale doporučuji to každému. Pokud jste to nikdy nedělali, tak můžete posunout svoje hranice možného a zjistit, že zvládnete něco, co jste si předtím mysleli, že nikdy nezvládnete. Půst je dobrá sebereflexe a možnost, jak se podívat na svůj vztah s jídlem. Tím, že si od jídla dáte pohov, tak můžete prozkoumat, jak moc závislí, na něm vlastně jste. Myslíte celý den, jen na to, až se zítra najíte a jak to bude úžasné, nebo vás myšlenky na jídlo ani nenapadnout s užíváte si svobodu toho, že nemusíte jídlo připravovat? Neexistuje špatná odpověď.

Osobně si myslím, že jídlo jako vášeň nás staví do role užívače. A takových jsou na světě zástupy. Těch, co hledají v jídle potěšení a hrnou ho do sebe pod tlakem, až z toho sami nabobtnají. Jen se podívejte kolem sebe. Tolik obézních lidí tady nikdy v takovém množství nebylo. Je snad obezita nová norma? Nemyslím si, je to spíše nedostatek disciplíny. A výsledek špatných rozhodnutí. Ale všechno se dá změnit. Kde je vůle, tam je cesta.

Patří vášeň k jídlu?

Jídlo nemá být primárně vášeň. Jídlo je základní lidská potřeba, která musí být naplněna, ale ne přeplněna, jak se často stává. Jídlo, je něco, co pohání naše tělo, aby každý den mohlo fungovat a vykonávat činnosti, ke kterým je předurčeno. K pohybu, k myšlení, k budování sociálních vazeb, k rozmnožování. Jídla má být tak akorát. Ne málo, ale ani ne hodně. A pro každého je to správné množství někde jinde. Je potřeba si na to přijít a řídit se podle toho. Jak ale docílit toho, abychom se zbytečně nepřecpávali? Jsou to malá rozhodnutí, která děláme každý den. Nikdo neztloustl za den, ale postupem času, za několik měsíců nebo let, že dělal rozhodnutí taková jaká dělal. Abyste to změnili, tak musíte změnit i svá rozhodnutí. Musíte si říci, čeho chcete vlastně dosáhnout.

Chcete pro sebe lepší, zdravější život? Tak skvělé. V tom případě se přestaňte cpát a rozmyslete si, co budete jíst na den dopředu, nebo ještě lépe na celý týden. Udělejte si jídelníček a držte se ho. Naplánujte si své kroky, abyste potom až přijde na věc nemuseli o jídle dlouze přemýšlet. Nebo abyste neskončili u snadných řešení, nějakého koupeného rádoby jídla z rychlého občerstvení. Pokud budete mít naplánovaný jídelníček, odstraníte ze svého života stres v podobě rozhodování o tom, co si každý den máte dát k jídlu. Prostě se podíváte a budete to vědět. Díky jídelníčku je také snazší držet se svého směru.

A co zákusek?

Znamená to, že si už nemůžete dát po obědě zákusek, nebo po večeři zmrzlinu? Určitě si můžete dát co chcete. Je to váš život a vy si rozhodujete, co je pro vás dobré a co naopak není. Jen nemusíte mít zákusek po každém obědě a zmrzlinu po každé večeři. Nastavte si hranici, tak aby vám vyhovovala. Já si zákusek také rád dopřeji a pochutnám si na něm, ale ne pokaždé. Prostě jednou za čas. Tímhle způsobem je to zajímavé zpestření stravy a není potřeba přemýšlet nad tím, že vám ten dortík přidá několik kilo na váze. Určitě nepřidá. Jeden dortík takovou sílu nemá. Co ale takovou sílu má, je jeden dortík každý den po zbytek života.

Je tedy jídlo vášeň? Pro někoho to tak může být. Pro mě je jídlo základní potřeba, kterou musím naplnit, aby moje tělo fungovalo. Znamená to, že si jídlo neužiji? Naopak, jídlo si užiji a vychutnám, když ho jím, ale nepotřebuji na něj myslet neustále a hrnout ho do sebe horem spodem. Najím se tak akorát, abych naplnil potřebu hladu a pak se již jídlu nevěnuji.

A ne, nejde to někdy snadno. Třeba když máme doma brambůrky, tak na ně mám nesmírnou chuť a klidně sním i celý pytlík na posezení. Proto si je domů raději nekupuji, protože potom si je nemůžu dát. Je to práce na celý život, ale vaše zdraví je s vámi taky po celý život, tak si ho udržte.

Poděkování za úvodní fotografii: Edgar Castrejon via unsplash cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.