První jarní oheň

Předminulý víkend bylo opravdu nádherné počasí. Slunce svítilo a pěkně hřálo. Využili jsme toho s celou rodinou a vyrazili na zahradu jí trochu poklidit a připravit na jaro. Po dlouhé zimně to byla příjemná změna. Holky byly celé radostné, že mohou po zahradě pobíhat, tak jsme je nechal si hrát a věnovali jsme se svým povinnostem.

Já jsem měl na starost vyklidit dílnu a vyhodit staré nepotřebné věci, abych měl prostor pro tvoření nového. Pustil jsem se do práce s vervou a šla mi pěkně od ruky. Nakonec jsem naskládal nepořádek do asi pěti velkých odpadkových pytlů. Ale stejně jsem dílnu nestačil uklidit celou.

Potom jsem pomáhal Lucce na zahradě s hrabáním listí a nepořádku, co tam zůstal. Ve volných chvílích jsem vozil holky na kolečku a ty z toho měli obrovskou radost. Neustále do kolečka lezli a chtěli v něm vozit. Pracovní sobota nám utekla celkem rychle a my se přesunuli domů a dali si dobrou večeři.

Rozděláme si oheň

Na neděli jsem si naplánovali, že budeme opékat na ohni buřty a klobásy na oběd. Počasí k tomu přímo vyzývalo a já jsem si chtěl rozdělat oheň. Měl jsem takovou touhu sledovat plameny, jak volně plápolají a lehce se ohřát o jejich teplo. Také už jsem oheň venku dlouho nerozdělával. Když jsem ještě chodil k turistům, tak jsme to dělali celkem často na výletech nebo na táboře, ale poté jsem si takovou potěchu odpíral. Rozdělání ohně je pro mě rituál.

Opekli jsem si buřty a klobásy, pochutnali jsme si na první jarním „grilování“ a holky se odebraly spát po obědě. Já jsem měl zatím zneškodnit nepořádek, co byl naházený na základnu starého skleníku v podobě uschlých větví z různých keřů. Rozhodl jsem se využít očistného ohně a všechny ty větve spálit. Vykopal jsem si celkem širokou díru do země, protože foukal vítr a nechtěl jsem, aby mi oheň něco okolo zapálil.Zajistil jsem ještě stranu ze které nejvíce foukalo dvěma plechy a pustil jsem se do rozdělávání ohně.

Už to hoří

Po několika pokusech se oheň nakonec rozhořel a já jsem z toho měl opravdu radost. Začal jsem přikládat větší a větší větve a oheň postupně získával na síle. V ohništi to žhnulo a plameny šlehaly vysoko. V jednu chvíli se mi oheň vymkl kontrole a venku mimo ohniště začala pomalu hořet tráva. Ještě že jsem si toho všiml a mohl jsem pohotově zareagovat. Zašlapal jsem plameny a oheň se dál nešířil z ohniště. Rozhrnul jsem hořící větve, aby nevydávali tak silný oheň. A přidával jsem nové větve postupně a ne s takovou vervou jako na začátku.

Nakonec se mi řízeně a bez obtíží podařilo spálit 90% starých větví a zbyla mi tam jen stará mokrá prkna, která nechtěla hořet. Ty jsem se rozhodl rozložit tak, aby mohla vyschnout a spálím je jindy, až budeme zase něco chtít opékat.

Opékání i samotné pálení větví jsem si opravdu užil. Vzpomněl jsem si přitom, jak jsem jako malé dítě rád seděl u ohně a přikládal do něj. Většinou jsou to vzpomínky na kamarády nebo rodinu, jak sedíme spolu a vykládáme si historky. Takže rozdělává a udržování ohně je jedna z věcí, co mě těší a co mám rád. Už se těším na další grilování.

 

Poděkování za úvodní fotografii: Ryan Waring via unsplash cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.