Super táta

Při prohlížení videí na serveru YouTube.com jsem narazil na jeden komentář, který upoutal mou pozornost. Jednalo se o video na téma, jak aplikovat různé zvyky do svého života a tím si ho vylepšit. Třeba proč vstávat brzy, jak si připravit jídlo na delší období, proč cvičit a seznamovat se. Autor dával i rady, jak se dá ušetřit tím, že nebudeme utrácet za zbytečnosti. A zmíněný komentář, který mě posadil zcela na zadek byl asi takto: „Tyhle rady může aplikovat někdo, kdo žije sám, pokud máš rodinu, tak se to jistě nedá zvládat. Já jsem super táta, takže moc neušetřím. Chci dopřát dětem všechno, po čem touží. Zmrzlinu na výletě i hračky v hračkářství, pokud si o to řeknou. Tak musím vydělávat a na další věci není čas.“

Já jsem super táta, takže moc neušetřím. Chci dopřát dětem všechno, po čem touží.

Tak tohle mě pěkně odrovnalo. To by pak ale jistě znamenalo, že nejsem super táta. Samozřejmě, také chci dopřát svým dětem všechny krásy našeho světa, ale ne jen tak bez rozmyslu a do roztrhání těla. Moje zkušenost je taková, že dítě, pokud je malé, tak chce téměř vše co vidí. A hlavně to chce hned teď. Nezabývá se nějakým čekáním, to přece jen zdržuje. Potřebuje tu hračku hned teď jinak to nemá význam. Takhle kdybych se řídil tím, co potřebuje jen mé dítě a nebral jsem v potaz moje potřeba, tak bych asi brzy skončil, jak psychicky, fyzicky, tak i finančně. Leda že bych měl neomezené zdroje a bylo by mi všechno jedno.

Co má dělat super táta?

Když jsme někde venku nebo u vody, tak jen slyším jak Julča pálí jednu sadu za druhou, co by všechno chtěla koupit. Ať už se jedná o lízátko, limonádu, něco k snědku, čokoládu nebo třeba novou hračku, co zrovna zahlédla ve výloze. A mou prací je na většinu takovýchto výkřiků říkat ne. Sám mám někdy pocit, že těch „ne“ za ten den je už dost. Ale na druhou stranu je mojí prací říkat na věci ano, pokud s nimi souhlasím. „Budeme si spolu hrát tati?“, celkem prostá otázka. Ale přesně na tuhle se snažím říkat ano. Nechci své děti zahrnovat zbytečnými materiálními statky, aby nahradili mou přítomnost. Chci jim být nablízku a plně se jim věnovat. Není to samozřejmě stoprocentní, ale je to něco, na čem neustále pracuji.

Děti jsem přivedl na svět, protože jsem si na to připadal už připravený. Realita byla ovšem jiná. Každopádně, když tu se mnou jsou, chci jim dát to nejlepší do života. A to pro mě znamená předat jim co nejvíce zkušeností a znalostí. Třeba to, aby se nebáli a vyzkoušeli nové věci. Aby se nebáli odmítnutí. Aby se postavili sami za sebe a dokázali si říct, co potřebují a jak jim věci vyhovují. Chci, aby byli sami sebou a nemuseli se řídit tím, jak na ně pohlíží někdo jiný, aby zapadli do jeho obrazu o nich.

Kolik hraček potřebuje dítě ke štěstí?

Možná to neznamená, že jsem super táta, když jim všechno hned nekoupím. Tímhle jim ukazuji, že ne vše hned dostanou. Ale mohou se o to snažit a odměna bude o to sladší. Jak se asi cítí dítě, které hned vše dostane. Každá jeho potřeba je promptně obsloužena a samo se nemusí o nic snažit. Nikam směřovat. Prostě jen zavelí a rodič, jako otrok, vykoná jeho příkaz. Je takové dítě šťastné se všemi těmi kuchyňkami, panenkami, autíčky, sladkými bonbóny, lítacími zámky a jinými prapodivnými věcmi? Sám nevím.

Rozhodně pro mě ale nejsou důležitější materiální věci před těmi vztahovými. Nová hračka nenahradí mou nepřítomnost. Pohlazení a obejmutí je daleko více než nový telefon. Být tu pro děti znamená sdílet s nimi radosti, ale i jejich strasti. Být tu pro ně a brát je takové jaké jsou. Bez příkras. Bez soudů.

Už jsem ten super táta?

Chci svým dětem dopřát stejnou možnost jako jsem měl já a to že jsem se mohl svobodně nudit. Neměl jsem s sebou neustále mobil ani tablet. Nic takového neexistovalo. Ale dnes to stejně chci dopřát svým dětem. Nechci, aby se z nich stali zhypnotizovaní otírači displejů, kteří přes obrazovku nevidí okolní svět.

Super táta v mém podání je někdo, kdo stojí po boku svých dětí a povzbudí je, když je to třeba. Dopřeje si si nimi dobrou zmrzlinu a vychutnají si jí. Dokáže odmítnout tisíce dětských požadavků na zakoupení nesmyslných kravin a přesto si udržet zdravý rozum. Svým životem jde dětem příklad a nedělá to, co svým dětem zakazuje nebo je za to kárá. Ano takovým super tátou se chci stát. Není to hned. Není to teď. Ale je to cesta. A já jsem na ní. Kdo se přidá?

 

Poděkování za úvodní fotografii: Danielle MacInnes via unsplash cc

internet-mail-800px

Nenechte si utéct nejnovější články

Každý čtvrtek publikuji nový článek na téma osobního rozvoje a růstu. Pro inspiraci a lákající k aktivitě. Všechny jsou původní a originální. Všechny jsou 100% prožité a vyzkoušené. Vyplňte vaše jméno a emailovou adresu, na kterou vám budu posílat aktuální články, aby vám nějaký neunikl.